18. kapitola - Harryho poslání

24. dubna 2018 v 20:30 | Snapeovky |  PROROCTVÍ
18. kapitola
HARRYHO POSLÁNÍ

Máme tu týdny po smrti Brumbála. Nakoukneme do myšlenek Taygety i do plánů Harryho.


Druhý den se ve škole nemluvilo o ničem jiném, než o útoku Smrtijedů, smrti Brumbála a o Snapeovi. Toho většina nenáviděla ještě více než dříve. Pouze Zmijozelští jej měli na hrdinu. Brumbála neměli v lásce díky tomu, jak fandil Nebelvíru. Na konci roku jim dával body i za to, že Potter dýchá.

Lidé z Řádu již školu opustili a zůstali zde opět jen studenti, profesoři a bystrozorové hlídající na pozemcích. Další z lidí, kteří v Bradavicích zůstali, byl Lupin. Ten se rozhodl odpoledne vyhledat Taygetu a promluvit si s ní. Bylo mu jasné, že Taya nejspíš Snapeovu zradu ponese velmi těžce. Vzal ji do svého bytu v Bradavicích a nabídl jí čaj. Zde nebudou rušeni.

Dívka byla nezvykle zamlklá.
"Jak se cítíš, Tayo?" zeptal se jí starostlivě.
"Nic moc," přiznala a napila se čaje. "Co se to vlastně stalo? Kde se vzali Smrtijedi?"
Remus se zatvářil sklesle. "Podle toho, co jsem slyšel, je do školy pustil Draco Malfoy."
Taya se zahleděla před sebe. "To se nemělo stát," hlesla.
"Naprosto souhlasím," přitakal.
"Nic takového jsem zatím nezažila. Nečekala jsem, že by mě tohle mohlo stát život."
Remus se na ni zkoumavě zahleděl. "Co se stalo? Včera jsi mluvila o nějaké kletbě, než jsi odešla z ošetřovny. O co šlo?"
Taygeta kývla. "Jo, ta mě zranila, ale nevím, co to bylo. Ten smrtijed pak na mě seslal smrtící kletbu. Nedošlo mi to hned, až v noci. Nemohla jsem spát," popsala mu, co se stalo.
"Neměl jsem tušení, že ses se Smrtijedy zapletla až takhle. Jsem na tebe hrdý, jak ses dokázala ubránit."
"Nebylo by to třeba, kdybych poslechla Snapea a vrátila se na kolej," poznamenala.
"V tom s tebou nemohu než souhlasit. Za nastalé situace sis však poradila výtečně. Je divné, že tě Snape posílal do bezpečí, namísto aby tě poslal do náručí parťáků, když věděl, co se děje," přemýšlel nahlas.
"Záleží mu na mě. Nechtěl, abych se dostala do nebezpečí, ale já jsem chtěla vědět, co se děje, když kvůli tomu bude muset..." nedořekla. V očích se jí zaleskly slzy.
Lupin se na ni tázavě zadíval.
"…odejít," dokončila svou myšlenku a prohrábla si vlasy.
"To mi vysvětli," reagoval s hlasem plným podezření.
"Nemůžu. Taky tomu nerozumím," přiznala.
"Ty jsi věděla předem, co se chystá, Tayo?" zeptal se tiše.
"Jak to myslíš?" vyhrkla a zadívala se na něj překvapeně.
"Nevím," povzdechl si. "Podle tvých slov to vypadá, že s tebou Severus mluvil předem."
Taya přikývla. "Před pár týdny," povzdychla si.
"Co ti řekl, Taygeto?"
"Už nic. Jen, že věci nemusí být takové, jak se mohou na první pohled zdát. A já s ním souhlasím."
"Zvláštní," utrousil zamyšleně Lupin. "Každopádně jsem rád, že tebe při svém skvělém odhalení nevzal sebou Voldemortovi."
"Já si nemyslím," začala. Pak se zarazila a sklopila zrak. "Věřím mu."

Lupin se na ni překvapeně zahleděl. "Chápu, že si s ním strávila hodně času a nejspíš si ho oblíbila. Také vím, že zpočátku jsi cítila silné antipatie k Brumbálovi, takže si možná neuvědomuješ, co pro nás jeho ztráta znamená a snažíš se Snapeovu zradu a podlost vidět méně tragicky. A omlouvat ho. Brumbálova smrt je obrovský problém. Snape tím, že ho zabil, neukázal jen, na které straně opravdu stojí a koho vodil za nos. Nejde pouze o výsměch, ale o velmi krutý, promyšlený čin. Brumbál nebyl ledajaký kouzelník. Přestože byl již hodně starý, stále to byl jediný člověk, kterého se kdy Voldemort bál. Tím, že ho Snape tak podle zabil, dal Voldemortovi volný průchod. Čekám, že to je hlavní důvod, proč byl ochoten se prozradit. Voldemort naznal, že prozrazení pravé tváře Snapea bude pro něho výhodnější, když to znamená odstranění jeho největší překážky. Včera jsme to dlouze probírali na schůzi Řádu. Obáváme se, že nyní čeká kouzelnický svět velmi brzy druhá válka s Voldemortovou armádou."

"Chápu, že pro vás byl Brumbál důležitý. Bojím se, co bude dál. Snapea jsem si oblíbila. Byl jediný, kdo mi říkal věci v souvislostech. To Brumbál nechtěl." Vstala a přešla ke krbu. "Nedovedu si představit, proč to Snape udělal. A je mi z toho zle. Přes to…" zahleděla se stranou. "Věříš Brumbálovi?" zeptala se najednou.
"Ano. Brumbálovi věřím. To, že se ve Sapeovi mýlil, neznamená, že jsem v něj a v to, čemu zasvětil svůj život, ztratil důvěru," odpověděl Lupin rozvážně.
"Já to mám stejně se Snapem," přiznala. "To, že zabil Brumbála, neovlivnilo mou důvěru." Byla ráda, že to řekla nahlas. Stále se potýkala s pochybnostmi.
"Asi chápu, jak to myslíš. I když tvůj názor na Snapea nesdílím."
"Já vím, to ani nechci," mírně se pousmála.
"I přes to, že ho nesdílím, můžeš za mnou kdykoliv přijít, když si budeš chtít promluvit. Na tom se nic nemění," ujistil ji.
"Děkuju. Jsem ti za to vděčná," usmála se.
"Neboj, Tayo, Řád se o tebe postará."
"I když budu fanoušek Snapea," nadhodila.
Remus se usmál. "Možná o to více," řekl pak vážně. "Jako tvůj přítel bych ti radil se tím moc neohánět. Někteří by nemuseli mít pochopení a tobě by to mohlo přinést potíže."
Taygeta zvážněla a přikývla.


Taygeta byla po pohřbu Brumbála a konci školního roku u Lupina s Tonksovou. Až někdy v polovině července ji Řád přemístil do Doupěte, aby měla větší společnost. Taya se občas ptala Lupina, zda nemá zprávy o Snapeovi. Nebylo po něm ani vidu, ani slechu.
Molly dívku přijala s otevřenou náručí. Slyšela o Taye hodně od Rona i od Ginny. Byla ráda, že jí Taygeta pomáhala s úklidem domu a okolí. I s chystáním oslav. Molly zapřahala všechny v domě.
Na začátku srpna se měl oženit Bill. K její nevoli to s Fleur myslel vážně a ona se od něj neodvrátila, ani když Billa v červnu pokousal vlkodlak. Druhý den měli přivítat dalšího hosta. Řád do doupěte přemístí Harryho Pottera.
Taygeta často chodila po okolí a třídila si myšlenky. Když zjistila, že tu s nimi bude i Harry, věděla, že si s ním bude muset opět promluvit o tom, zda má něco v plánu. Dobrý pocit z toho neměla.


Když druhý den Doupě dostalo novou společnost, nebyla na žádné řeči nálada ani prostor. Při přesunu Pottera přišel o život Dawlish, bystrozor z Řádu, díky zbabělosti Mundunguse Fletchera. Taygeta mohla zaslechnout i o Snapeovi. Opět se zapojil spolu se Smrtijedy proti Řádu a Potterovi. Naštěstí nenatrefil na Harryho, ale na George Weasleyho a netrefil se úplně. Díky tomu při kletbě od Snapea nezemřel, pouze přišel o ucho. Nálada v Doupěti byla pod bodem mrazu.
Taygeta dění nekomentovala. Nechala Harryho v klidu. Přišla za ním až druhý den dopoledne.


"Nechceš se jít projít?" zeptala se s úsměvem.
"Jasně, proč ne?" odvětil. Necítil se tu moc dobře, když kvůli němu a celému přesunu přišel jeden člověk o život a jeden z Weasleyových, kteří mu poskytovali přístřeší, o ucho. Rád na chvíli vypadne z jejich dosahu.
Vyšli ven na čerstvý vzduch. Taygeta měla ruce v kapsách a sledovala okolí.
"Jak se ti vede?" zeptala se.
"Nic moc po včerejšku," povzdychl si. "Co ty? Jak jsi tu dlouho?"
"Asi čtrnáct dní," odpověděla. "Už víš, jak dlouho tu zůstaneš? Do začátku roku?"
"Měl bych tu být do konce prázdnin," přisvědčil. "Ale nikdy nevíš," pokračoval neurčitě. Přemýšlel, jestli by jí neměl říct o svých plánech. Přeci jen mu Brumbál kladl na srdce, že Taygeta mu má v boji pomoci.
"Já se do školy vrátím… Kam taky jinam," povzdychla si. "Ještě si pořád myslíš, že ti můžu nějak pomoct… s Pánem Zla?"
"Já nevím, Tayo," hlesl. "Nevím ani přesně, co budu dělat já. Vím jen, že udělám všechno pro to, aby Voldemort nevyhrál. Budu pokračovat v tom, kam mě vedl Brumbál. I když nemám ponětí, jak. Tomu, že mi můžeš pomoct, věřím. Věštba hovoří jasně. Jen nevím, jestli teď, nebo až pozdějc, poté, co dokončím to, co jsme začali s Brumbálem."

"No, možná by stálo za to, kdybys mi řekl, co jste spolu začali, nemyslíš?" řekla mírně skepticky. "Tohle tajnůstkářství mě nebere."
"Musíš ale slíbit, že to nikomu neřekneš. Ví o tom jen Ron a Hermiona, nikdo jiný."
Podívala se na něj. "Dobře. Jak myslíš," zkoumavě si ho měřila.
Harry jí postupně řekl o lekcích s Brumbálem, i o tom, jak byli v jeskyni zničit jeden z viteálů. Také jí sdělil, že jsou i další, které bude muset najít a zničit. Taygeta mu naslouchala velmi pečlivě.
"Takže musíš najít něco a ani nevíš co? A také netušíš, kde to hledat? To je trochu… jako drsné hození do vody a dělej si, co chceš."
"No, tak nějak," přikývl sklesle. "Vím jen, že bez toho není šance Voldemorta porazit."
Taya si zkřížila ruce na prsou. "Bezva," ironicky zareagovala. Vrtěla hlavou.
"Asi byl špatnej nápad ti o tom říkat," zabručel Harry. "Prosím tě, hlavně o tom s nikým nemluv."
Podívala se na něj. "Z čeho tak usuzuješ?" zeptala se. "Neschvaluju to, že po tobě něco chtějí, ale neřeknou ti k tomu víc. Třeba mě. Kdyby to bylo podle Brumbála, polovinu věcí vůbec nevím, Harry."
"Tak jako také nejsem nadšenej z toho všeho, co přede mnou vždycky tajili, nejen Brumbál. Ale už jsem si asi zvykl."
"Já na to nejsem zvyklá a nechci to brát jako samozřejmost. Promiň, ale tohle mě dost sere," přiznala.
Harry se pousmál. "Nenutím tě jít se mnou. Vím, že je to ujetý a bude to určitě nebezpečný."
"Já vím. Ostatně, mám se sama rozhodnout, co mám udělat a co ne. Nemám se nikam nechat zatlačit," pousmála se.
"Cože?" reagoval udiveně.
"Rada od… přítele," řekla neurčitě. "Někdy jsem měla pocit, že mi Brumbál nedává na vybranou," přiznala tiše.
"Tento pocit mám už od svých jedenácti let. Jako bych žil jen podle očekávání druhých. Od bitvy na odboru záhad už pořád. Věštba mi nedává na vybranou. Je jedno, jestli jí věřím já nebo druzí."
"Stejně ale záleží na tom, co si vybereš ty. Ne ostatní. Ty ses rozhodl a já… když nevím, co se po mě chce, těžko to respektovat," pokrčila rameny.
"Vím, že to vnímáš takhle. Nezlobím se na tebe," pousmál se.

Taygeta mu úsměv oplatila. "Přála bych si mít aspoň něco ve svých rukách, když už jsem neměla na vybranou v tom, kde jsem a proč," posmutněle dodala.
"Jak to myslíš?" vyhrkl.
"Nepatřím do tohoto světa, Harry. Je to… není to ale důležitý. A hlavně na delší povídání. Myslím, že tobě by ty informace byly k ničemu," povzdychla si.
"Jak myslíš, ale rád si tě někdy vyslechnu."
"Budu s tím počítat," usmála se.


Datum svatby Billa a Fleur se blížilo. Taygeta ráda pomáhala. Alespoň se zabavila a nemusela neustále myslet na to, co bude. Když to bylo možné, odkládala hůlku a domácí práce dělala bez použití kouzel. Pana Weasleyho to zaujalo natolik, že spolu vedli dlouhé debaty na téma mudlů a jejich zvyků. Pro Tayu to bylo na jednu stranu smutné, na druhou byla ráda, že si tím domov může takto přiblížit. Vzpomínala na rodinu, přátele. Také se méně věnovala výuce s Lupinem. Nebyl na ni prostor. Přeci jen se velkou část učila se Snapem. Teď si hlavně četla doporučené knihy od něj.

Harry, Ron a Hermiona se často pokoušeli diskutovat o tom, co bude. A o viteálech. Taya nevěděla proč, ale pokaždé, když nad viteály sama uvažovala, svíral ji nepříjemný pocit v okolí žaludku.

Harry, Ron i Hermiona měli stále méně času na své porady. Vypadalo to, že paní Weasleyová má snad nějaké tušení. Proto se snažila je zapřahat do prací odděleně nebo s někým. I přes to je občas neuhlídala a oni se bavit mohli. Když byli úplně sami, občas byla středem jejich hovoru i Taygeta. Přemýšleli, jestli by neměla jít s nimi, kvůli věštbě. Hermiona zdůrazňovala, že by měli vymyslet způsob, jak Tayu přimět k pomoci, protože pokud jim pomoct nebude chtít, byla by jim její přítomnost zbytečná.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Naše povídky zde zveřejněné vycházejí z děl J. K. Rowling (Harry Potter) a nebyly napsány za účelem finančního zisku autorů.