17. kapitola - Znamení odchodu

11. dubna 2018 v 20:54 | Snapeovky |  PROROCTVÍ
17. kapitola
ZNAMENÍ ODCHODU

Začíná nám pořádně přituhovat. Taygeta zjistí, co myslel profesor svými slovy. Nebude to příjemné zjištění. Jak se s ním vyrovná?



Ten večer začal poměrně klidně. Taygeta si ve společence četla a snažila se soustředit, aby ji nerušilo okolí. Najednou do společenky vletěl její spolužák.
"Na chodbách se něco děje!" vyjekl. Vypadal dost vyplašeně.
Ron s Hermionou se ihned zvedli a zmizeli za portrétem.
"Tam, podívejte se, na obloze!" křičel další.
Taya odložila knihu a zmateně hleděla na své spolužáky. Většina nebelvírských se natlačila k oknu, kde zvědavě okukovali. Pár studentů vyrazilo na chodbu zjistit, co se děje.
"Támhle!" ukazoval někdo směrem k astronomické věži."
"Co to je?" křiklo několik dalších. Všichni sledovali podezřelý úkaz.
"Není to… To snad ne!" vypískla jedna z dívek vyděšeně.
"To je Znamení Zla!" vyděšeně doplnila jiná. "Viděla jsem ho v článku v Denním věštci."
Taygeta stála mlčky u krbu a naslouchala všemu kolem. Poté se též rozhodla, že se půjde podívat mimo kolej. Znamení Zla věstilo přítomnost smrtijedů. Ale jak by se sem mohl někdo dostat? Vydala se po schodech dolů. Možná by měla najít Snapea.

Na chodbách panoval zmatek. Portréty na obrazech pobíhaly z rámu na rám, zdáli se ozýval tlumený křik a rány. Občas kolem proletěl vyděšený student nebo profesor snažící se studenty zahnat zpět na kolej. I na profesorech byl znatelný neklid.
Taygeta mířila po schodech dolů. Neměla z celého povyku dobrý pocit. Snad, pokud nenajde Snapea, tak alespoň Remuse.
Snape právě svižným krokem mířil ze sklepení směrem k astronomické věži. V obličeji měl utrápený výraz. Před pár okamžiky se mu v kabinetu složil Kratiknot poté, co mu vyřídil prosbu o pomoc od McGonagallové.
Taygeta šla svižnějším krokem. Něco jí říkalo, aby byla opatrnější. Najednou se zarazila.
"Profesore!" vyhrkla a rozběhla se. "Profesore, co se děje?"

Snape se zarazil při zaslechnutí známého hlasu a trhl sebou. Zamračil se. Tohle mu ještě sházelo. Zastavil se a pohledem přejel prázdnou chodbu.
Taygeta zrychlila, aby jej dohnala. V obličeji byla bledá a ustaraná.
"Slečno Tureisová, nyní není vhodná doba na procházku po hradu. Měla byste se urychleně vrátit na kolej."
"Nechci se s vámi přít," oddechovala. "Venku je Znamení Zla. Všichni pobíhají jako pomatení. Nevím, co se děje," vydechla. "Hledala jsem vás."
"Obávám se, že nemám čas na hovory. Stalo se něco, čeho jsem se obával. Budu muset opustit Bradavice za pár minut. Nezapomeňte na to, o čem jsme spolu hovořili. Nyní jděte rychle na kolej, tam budete v bezpečí."
"Půjdu s vámi!" vyhrkla prví věc, která ji napadla.
Snape zavrtěl hlavou. "Ne, to není možné. V žádném případě. Jděte na kolej!" zopakoval důrazně.
Taya zavrtěla hlavou. Neměla slov. Její reakce byla hloupá. Věděla to, respektovala.
Snape se jí zahleděl do očí a pak se otočil k odchodu. Z jeho úst ještě vyšla slova: "Věřím vám, slečno Tureisová." Pak již nechal dívku za sebou a velmi rychle se vzdaloval. Neměl čas.

Taygeta za ním mlčky hleděla. Nechala ho jít. Chvíli přešlapovala na místě. Nakonec se přece jen rozhodla, že poběží Snapeovým směrem, aby alespoň zjistila, co se děje. Jakmile vyběhla na volné prostranství, spatřila Lupina s Dorou, jak bojují na opačném konci. Pravděpodobně se smrtijedy. Byli tu i další, které nepoznávala. Celou scenérii osvětloval světlo, které vrhalo Znamení Zla na obloze. Vzhlédla k němu. Trhla sebou, když uslyšela výkřik. Pohledem se okamžitě vrátila ke scéně před ní. Nějaký smrtijed právě odhodil stranou mladého muže a řítil se pryč. Ani nevěděla, proč to dělá. Vytáhla hůlku a na smrtijeda seslala kouzlo, které ho mělo odzbrojit.

Smrtijed vztekle vyjekl, když mu hůlka vylétla z ruky. Okamžitě se tím směrem otočil a nakvašeně probodával neznámou pohledem. Ta se na něj zkoumavě dívala. Z dálky se ozvala další rána. Smrtijed v mžiku vytáhl rezervní hůlku a seslal na dívku Cruciatus.
Taygeta sebou cukla a kletba ji těsně minula. "Do prdele!" vyjekla a po smrtijedovi mrskla dalším kouzlem.
Muž tentokrát její kouzlo zablokoval. "Chceš si hrát, děvče?" zlověstně se ušklíbl a s tichým mumláním párkrát máchl hůlkou. Chtěl ji kouzlem pořezat.
Taygeta pohotově vytvořila štít. "Na hraní nemám momentálně náladu," odtušila.
Muž začínal být vzteklý. Nelíbilo se mu, jak mu odolává. Přece si s takovým mladým uchem musí poradit. Seslal na ni omračující kletbu a ihned na to i kletbu, která vykouzlí malé žhavé kuličky, které ji popálí. I kdyby jednu kletbu odrazila, druhá ji snad zasáhne nepřipravenou.
Taygeta si všimla, jak muž zuří a raději zvolila další druh štítu, který vydrží větší nápor. Cítila, jak se do něj opřelo hned několik kouzel. Když povolil, přeci jen ucítila na svém rameni bolest. Nepatrná jiskra z kouzla ji zasáhla. Smrtijed se rozhodl nepárat se s ní. Střelil kouzlem do brnění stojícího za ní, které se na ni sesypalo. Doufal, že aspoň to ji zaměstná a jeho snaha následným kouzlem ji odzbrojit, bude úspěšná. Pak se již bránit nebude moci. Chtěl si s ní trochu pohrát, než ji zabije.

Taygeta se polekaně ohlédla za sebe, když vedle ní dopadlo brnění. Vzápětí na to ucítila, jak jí hůlka vylétla z ruky a zmizela o kus dál ve tmě.
"Teď teprve si pohrajeme, krasotinko," zasmál se a ihned na ni použil stejné kouzlo, jako už dříve. Teď ho zablokovat nebude moci.
Taygeta byla zmatená. Chvilku jí trvalo, než se vzpamatovala. Kletba ji zasáhla a ona zasykla bolestí. Poranila jí bok, kde pocítila řeznou ránu.
"Tak co, už máš náladu si hrát, nebo to mám vzít rychle?" vysmíval se jí.
Taygeta neměla slov. Cítila, jak jí buší srdce. Divoce se rozhlédla po hůlce. Na slova muže nereagovala. "Sakra, sakra!" Mumlala si pro sebe.

Smrtijed se smál její bezmoci. Pak se rozhodl pro další zábavu. "Crucio!" vypálil.
Taygeta po vyslovení kletby pohotově odskočila stranou, až se svalila na studenou zem. Smrtijed se naštval. Už toho měl dost. "Jak myslíš," sykl. "Řekla sis o to. Avada ke…!" vykřikl.
Dívka na nic nečekala. Vteřinku předtím, než muž seslal kletbu, se proti němu rozmáchla rukama a něco hlasitě vykřikla. Do smrtijeda se prudce opřela neviditelná rána a odhodila ho stranou. V další moment, aniž by nad čímkoliv uvažovala, už byla na nohou a utíkala pryč. Zatím jí nedocházelo, co se stalo. Ani to, co smrtijed zamýšlel. Pouze cítila, jak z ní vyšla magie, jako tehdy, když udělala díru v bytě bystrozorů.
Muž ležel otřeseně na zemi a nechápal, co se děje. Když se vzpamatoval, byla už pryč. Uvědomil si jediné. Bránila se bez hůlky, a to hodně silným kouzlem.

Taygeta oddechovala v jedné z postranních chodeb. Stále jí nedocházela celá situace. Vnímala, jak pozvolna utichá hluk. Na hábitu ucítila krev. To jí ještě scházelo. Bude muset jít na ošetřovnu. Šla pomalu a snažila se být potichu, kdyby hrozilo další nebezpečí. Když dorazila na ošetřovnu, byla plná lidí. Zastavila se ve dveřích a rozhlédla se.
Madam Pomfreyová měla spoustu práce. Polehávali či posedávali tu jak zranění studenti, jak i bystrozoři a členové Fénixova řádu. Ani pořádně nevěděla, co se stalo. Jen zaslechla cosi o smrtijedech. Co ale dělají v Bradavicích a jak se sem dostali? Neměla čas na podobné úvahy. Musela pomoci raněným. Některá zranění nevypadala vůbec dobře. Všimla si Taygety ve dveřích a spráskla ruce. Rozešla se k ní.

"Co se stalo vám?" zeptala se bez pozdravu, unaveně.
Taygeta na ženu pohlédla. "Jsem trochu potlučená, ale jinak to jde. Mám tu," tiskla si ruku v boku, "nějakou tržnou ránu. Máte tu nějaký obvaz? Zvládnu si to ošetřit sama."
"Na vaše srandičky nemám čas ani náladu, slečno," mračila se na ni a ukázala na židli, kolem níž kouzlem zatáhla zástěnu. "Sundejte si ten hábit a oblečení, ať vidím ránu," přikázala nesmlouvavě.
Taya na ni hleděla. "Nedělám si z vás legraci," řekla sklesle a sundala si hábit a tričko. Rána dost krvácela. Měla od krve i kalhoty.
Poppy ránu prozkoumala a kouzly ošetřila. Pak zkontrolovala celkově její stav, ošetřila jí i rameno a podala dokrvující lektvar. "Chvíli zde ještě odpočívejte, za půl hodiny můžete jít," instruovala ji.
"Dobře, díky," hlesla unaveně. Kouzlem si očistila oblečení a na sebe si vzala už jen tričko. Hábit nechala ležet na židli.

Poppy spěchala k dalším pacientům. Taygeta se natáhla na židli, hleděla do stropu. Přemýšlela. Co se stalo? Je Snape opravdu pryč? A proč vůbec? Cítila, jak jí tluče srdce. Začínalo jí docházet, že nebyla součástí jen tak nějaké potyčky. Ten Smrtijed ji chtěl zabít. Z myšlenek ji vytrhl hlas Harryho a Lupina. O něčem mluvili. Napřímila se, aby lépe slyšela. Když zaslechla jméno profesora, pohotově se zvedla, až se jí lehce zatočila hlava.

"Snape?" zopakovala, když se k nim přesunula. Hleděla na Harryho. "Co se stalo?"
Harry se na ni zadíval. Ani předtím nezaregistroval, že je na ošetřovně také. "Říkal jsem tolikrát Brumbálovi, že se Snapeovi nedá věřit. On mu ale věřil pořád. Taková blbost. Teď za to zaplatil. Ten bastard ho chladnokrevně zavraždil. Brumbál je mrtvý," řekl sklesle.
Taygeta zamrkala. "Počkej… To… Snape zabil Brumbála?" nevěřícně vydechla. "To se mi..." přemýšlela.
"Jo, byl jsem u toho. Viděl jsem to na vlastní oči. Nemohl jsem nic udělat. Brumbál mě znehybnil kouzlem. Byl jsem pod neviditelným pláštěm. Nejdříve mluvil s Malfoyem. Měl ho asi zabít on. Pověřil ho tím Voldemort. Ale nezvládl to. Pak tam vtrhli smrtijedi a po nějaký době Snape. Brumbál ho prosil, ať to nedělá, ale ten zmetek ho chladnokrevně zabil Avadou."

Taygeta se na chvíli zamračila. "To nedává smysl," hlesla.
"Jasně, že to dává smysl. Vždycky to byl zmetek. Mělas vidět, jak pak s Malfoyem zdrhali pryč."
"Věci nemusí být takové, jak se zdají," zamumlala si pro sebe slova, která jí před nějakou dobou řekl Snape. Zavrtěla hlavou. Bylo jí do pláče. "Takže je… pryč?"
"Jo, konečně! Jenže zabil Brumbála!" křikl a na tváři se mu objevila slza.
"Půjdu na kolej," hlesla Taygeta. Cítila, jak se jí udělalo nevolno od žaludku.
"A ty jsi v pořádku?" zeptala se jí Hermiona. "Proč jsi byla tady?"
"Protože jsem neuposlechla rady, abych zůstala mimo dění," sklíčeně odpověděla. "Zasáhla mě kletba," dodala.
"To je fajn, že jsi v pořádku a nebylo to nic vážnýho," řekl Ron a tvářil se smutně.
"Hm," vysoukala ze sebe, bez rozloučení se otočila a rozešla se směrem ke dveřím. Pomalu jí začínalo docházet, co se tento večer stalo. Bylo jí do pláče.

Celou noc nemohla spát. Stále musela o Snapeovi a Brumbálovi přemýšlet. Snape určitě musel vědět, že bude muset Brumbála zabít. Už přes měsíc věděla, že Snape za jistých okolností bude nucen odejít. O to tady celou dobu šlo? Snape a smrtijed? Tohle nebyla promyšlená akce smrtijeda. Taygeta věřila, že Snape měl určitě další důvod. Na základě toho, jak se k ní choval, její důvěra v něj zůstala zachována.
 


Komentáře

1 iracionalne iracionalne | Web | 11. dubna 2018 v 21:01 | Reagovat

Moc se mi líbí tvůj styl psaní, jen lituji, že jsem přečetl celou tuhle kapitolu, a teď se budu muset vracet k první :(

2 Any Any | 12. dubna 2018 v 8:08 | Reagovat

Bezva kapitola :)

3 Ally Ally | 12. dubna 2018 v 9:35 | Reagovat

[1]: Díky za komentář. Snad se Ti budou dobře číst i ty kapitolky předešlé. :)

Any, to jsme rády! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Naše povídky zde zveřejněné vycházejí z děl J. K. Rowling (Harry Potter) a nebyly napsány za účelem finančního zisku autorů.