16. kapitola - Varování

24. března 2018 v 14:41 | Snapeovky |  PROROCTVÍ
16. kapitola
VAROVÁNÍ

Příběh se nám posunuje dál a Severus se svěří Taygetě s nástinem věcí budoucích. Také se opět vrátíme k Potterovi a věštbě.



Taygeta se od příštího týdne po rozhovoru se Snapem znovu začala soukromě vyučovat. Na koleji si udržovala přátelské vztahy. Velmi brzy zjistila, že Harry nemá potuchy o nějaké další věštbě, což Tayu zamrzelo. Dala však na radu Snapea a mlčela.

S příchodem jara bylo vidět, jak je Taygeta stále v lepší a lepší náladě. Již se dovedla srovnat se ztrátou rodiny, která jí stále chyběla. Energičtěji se zapojovala do všeho, co ji zaujalo. Jak ve volném čase, tak i v soukromé výuce. Zde postupovala velice rychle. Nemusela se kouzla učit dlouho. Její magická moc ji v tomto posouvala částečně sama kupředu.
S Lupinem navázala přátelství. Dokonce si spolu začali tykat. Cítila se s ním uvolněně a spokojeně. Se Severusem atmosféra také povolila. Její humor byl svěží a nekonfliktní. K muži cítila plnou důvěru, jelikož byl jediný, kdo s ní jednal na rovinu. Odmítala se bavit s Brumbálem, Severus se proto stal prostředníkem mezi ní a Řádem.
Taya se již neměla potřebu vracet k pro ni neurčité věštbě a byla ráda, že ani Snape to nevyžadoval.

Snape se dívce pravidelně věnoval. Všiml si, jak se k němu nepochopitelně upnula. Nebylo zvykem, že by k němu měl někdo takovou důvěru. Brumbál neměl radost, že s ním dívka nekomunikuje. Musel se s tím smířit. Severus měl zprvu obavy, aby Taygeta v Nebelvíru nepochytila Potterovské móresy, když byla stále s vyvoleným triem, ale naštěstí se tak nedělo. Velmi ho zaujalo to, s jakou lehkostí se dívka učila magii. Rozhodně oceňoval, jak bylo znát, že je dospělá. K výuce přistupovala zodpovědně, dokázala se věcně vyjadřovat. Její argumenty při diskuzi byly ucelené a opodstatněné. Výuka Taygety ho těšila. Současně si uvědomoval, jak je důležité její vedení. Ta dívka vládla tak silnou magií, že pod nesprávným vedením by mohla být velkou hrozbou.


Přibližně v polovině května Severus po soukromé lekci Taygetu zadržel v odchodu.
"Slečno Tureisová, rád bych si s vámi promluvil," řekl vážně a pokynul ke křeslům.
Zarazila se. "Klidně," odvětila a přijala nabízené místo. "Co ten vážný tón?" neodpustila si.
"Chtěl bych vám s předstihem oznámit, že možná budu muset opustit Bradavice. Pokud k tomu dojde, věřím, že se o vás postarají ostatní lidé z Řádu. Mějte na paměti vše, co jste se doposud naučila. Dokážete toho mnoho. Buďte sama sebou, nenechte se nikým ovládat a do něčeho natlačit. I kdyby nastaly krušné časy, řiďte se svým rozumem. Pamatujte, že ne vše je vždy takové, jak se na první pohled může zdát."

Hleděla na něj. "Proč byste musel odejít?" divila se. "Myslíte tím, že už se nebudeme vídat v Bradavicích, ale někde jinde?" ujišťovala se.
"Na to vám nyní nedokážu odpovědět. Je mi líto. Nejspíše se přinejmenším nějakou dobu vídat nebudeme, pokud budu muset odejít. Nyní vám nemohu říct více. Sám netuším, co a kdy se stane. Do budoucna bude také jistě záležet na tom, jak se rozhodnete postavit k otázce věštby, až přijde čas. To je jen na vás. Rozhodujte se podle svého srdce, ne podle toho, co budou chtít jiní. Nepopírám, že i já stále doufám, že nám pomůžete, až bude vhodná chvíle. Ale jak jsem řekl, ciťte se v tom svobodně."

Taygetě se po jeho slovech udělal úzko. Neměla z toho dobrý pocit. "Asi je zbytečné vás žádat, abyste zůstal?" zeptala se nezvykle tichým hlasem.
"Je mi líto. To nebude možné. Jen doufám, že situace nepřivodí nepříjemnosti i pro vás. Zatím stále hovořím hypoteticky. Ještě není jisté, kdy a zda vůbec odejít budu muset."
Taygeta přikývla. Chvíli mlčela, než se odhodlala promluvit. "Mám otázku," zadívala se na něj. "A chtěla bych slyšet jednoznačnou odpověď."
"Záleží na tom, zda vám budu moci odpovědět," vážil slova.
"Myslím, že ano. Chtěla bych vědět…" zvažovala. "Můžu vám věřit?"
Zahleděl se na ni. "Zajímavá otázka," reagoval. "Uvědomujete si, jak je irelevantní?"
"Spíše dětinská, ale co," pousmála se.
"Neřekl bych dětinská. Irelevantní," trval na svém. "Moje odpověď zní ano. Nicméně, pokud byste mi věřit neměla, nebyl by to pro mne o to větší důvod říci vám také ano a tím vás dostat, kam chci?" osvětlil své označení.
"Beru jen první část odpovědi," usmála se. "Jsem si vědoma, co jste tím chtěl říct," dodala.
Severus se mírně pousmál. "Děkuji."

Taygeta po rozhovoru odešla na kolej. Stále z toho hovoru měla nepříjemné pocity. Neuměla si představit, co svým odchodem Snape myslel, ale bylo jí jasné, že nemá cenu, aby zkoušela získat vysvětlení. Jasně pochopila, že více jí už Snape říct nemůže. Rozhodla se proto, že se k tomu nebude vracet. Měla dojem, že to pro něj není zrovna lehké.


Na začátku června si Harry počkal, až večer ostatní odejdou spát a odchytil Taygetu, která právě dopsala domácí úkol. Také se chystala na kutě.
"Tayo, máš chvilku?" oslovil ji.
"Jasně," usmála se. "Potřebuješ něco?"
Harry se nervózně ošil. "Chci se tě na něco zeptat. Jen nevím jak."
"No, když ti to pomůže, můžeš zkusit třeba pantomimu."
Harry se pousmál. "Mluvil jsem s Brumbálem. A musím pořád myslet na jednu věc," začal.
Taygeta se téměř nepatrně zamračila. "Jaká věc?" zeptala se tichým hlasem. Co to zas Brumbál vymýšlí?
"Víš, jak nade mnou visí ta zpropadená věštba?" ujišťoval se, jestli si to pamatuje.
Taya se ušklíbla. "Na to se asi nedá zapomenout."
"To máš pravdu," zamručel. "Brumbál prý nějak zjistil, že bys mi měla nějakým způsobem pomoct, ať se tě držím," prozradil. Bylo na něm patrné, že je z toho zmatený.
Hleděla na něj. "To ti řekl?" ujišťovala se pobaveně.

"Jo, řekl," reagoval zmateně. "Ty o tom víš?" podivil se, když ji to očividně nepřekvapilo.
"Tak nějak, jo," přisvědčila.
"Nevěděl jsem, že ti to také řekl. Co na to říkáš?"
"Brumbál mi skoro nic nechtěl říct," hořce poznamenala. "Řekl mi o tom Snape a ani v nejmenším se mi to nezamlouvá."
"Snape?" vyletěl Harry. "Co ti navykládal?"
"Rozhodně se mi nepokoušel říkat jenom polopravdy," odpověděla klidně.
"Nedivil bych se, kdyby jo. Snape je bastard. Nechápu, že mu Brumbál tak věří."
"Není jediný," poznamenala nevzrušeně. "A ke tvé původní otázce, co na to říkám, pro mě jsou věštby nesmysl."

"Ty nemáš Brumbála v oblibě," hlesl zamyšleně. "Nesmysl? Vždyť se tě jedna z nich přímo týká!"
"Týká?" hleděla na něj. "Věštba se může mýlit. A pokud ne, jde o to, jak se rozhodnu já," snažila se mu vysvětlit. "Ale máš pravdu, nemám Brumbála v lásce, tak jako ty nemáš v oblibě Snapea."
"Asi tě nechápu," zavrtěl hlavou.
"V čem?" optala se tiše. "Vím, že máš k tomu jiný přístup, už jsme o tom mluvili," ujistila ho, že si na hovor vzpomíná.
"Právě v tom, o čem jsme mluvili," přisvědčil. "Znamená to, že s tvou pomocí počítat nemám?" povzdechl si.
"Harry, dost jsem o tom přemýšlela. Vždyť i kdybych ti chtěla pomoci, tak nevím jak," přiznala.
"Tak to jsme na tom podobně. Taky netuším, jak bych mohl přemoct Voldemorta, kterýho nepřemůžou nejlepší kouzelníci, ani když jsou v přesile. Jak bych mohl zrovna já? Ale zkusím to, protože věštba mě k tomu předurčila. Udělám pro to cokoli. Brumbál mi ukazuje cestu, kudy se vydat, abych měl šanci na úspěch. Třeba by ti taky pomohl a nasměroval tě někam, kdybys za ním zašla."
Taygeta vrtěla hlavou. "Brumbál by byl ten poslední, za kým bych šla pro radu," oznámila.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Naše povídky zde zveřejněné vycházejí z děl J. K. Rowling (Harry Potter) a nebyly napsány za účelem finančního zisku autorů.