15. kapitola - Moc věštby

19. března 2018 v 8:49 | Snapeovky |  PROROCTVÍ
15. kapitola
MOC VĚŠTBY

Věštba, věštba a zase věštba. Celá kapitolka se bude točit kolem ní a jejího významu a chápání.


O dva dny později si Taygetu zavolal Brumbál. Při snídani ji odchytila profesorka McGonagallová a zavedla ji do jeho pracovny.

"Dobré ráno, slečno Tureisová," přivítal ji s úsměvem. "Posaďte se, prosím," pokynul jí k židli. "Mohu vám nabídnout gumové slimáky?" ukázal na misku na stole.
"Dobré ráno," oplatila mu pozdrav a posadila se. "Nemám chuť," dodala na jeho nabídku.
"Škoda. Jsou výteční," poznamenal a sám si jednoho vložil do úst. "Doslechl jsem se, že vám profesor Snape sdělil jisté důležité a tajné informace," započal hovor.
"Tajné?" podivila se. "Vy opravdu berete vážně nějakou věštbu? Nejste už dost, ehm, starý na pohádky?"
Brumbál se usmál. "Jistě, málem bych zapomněl. Mudlům se magie zdá jako pohádka. Ta věštba je skutečná a rozhodně se nejedná o něco, co je pouze smyšlené a není třeba tomu přikládat důraz. Jde o velmi vážnou věc, slečno. Ať už tomu věříte, či nikoli."
"Pro vás je to vážné. Zapomínáte, že tohle není můj svět. Toho vašeho černokněžníka ani neznám. Proč bych měla riskovat a ohrožovat sebe sama? Já nemám záchranářský komplex."

"Možná si neuvědomujete, že není v ohrožení jen kouzelnický svět, ale i vy sama. Pokud se Voldemort o věštbě dozví, budete pro něj velkou hrozbou. Bude vás chtít zabít. Je třeba, abyste chránila i sama sebe. I kdyby vám byl obsah věštby jedno, nikterak vás nezajímal a neznepokojoval, už tím, že v souvislosti s vámi byla vyřčena, vás označila a ovlivňuje vás. Je s vámi spjata a je třeba ji brát v potaz. Stejně tak se vás týká v tom, co vám předurčila. Předvídá skutečnost, že jste byla vhozena do našeho světa. Nemůžete to popřít, protože zde doopravdy jste. Díky magii, kterou jste získala a její síle, žijete u nás. I kdyby se Voldemort o věštbě nedozvěděl, stále je zde velké nebezpečí, že zjistí, že se na vás přenesla velmi silná magie. I v tomto případě budete v ohrožení. Když zjistí, že někdo oplývá silou, chce ho získat a využít. Případně zlikvidovat, není-li mu užitečný, nebo se zdráhá mu sloužit. Zde už nejde o záchranářským komplex. Jde o to, abyste chránila samu sebe a svůj život."

"Nechci se vás dotknout, ale s váma se o tom bavit moc nechci. Nebyl jste ke mně upřímný," složila ruce na hrudi. "Je to… já ani nemusím stát na vaší straně. Ani v tom nemáte jistotu. A i kdybych uvažovala o nějaké pomoci, sama nevím jak. Nejsem MacGyver, abych se do toho hrnula."
"Vaší poslední větě nerozumím," promluvil po chvilce mlčení. "Neřekl bych, že jsem k vám byl neupřímný. Pouze jsem vám nechtěl sdělit tíživou pravdu o věštbě předčasně. Nejste zatím s kouzelnickým světem obeznámena natolik, abyste chápala její důležitost. Proto jsem vás s ní zatím nechtěl zatěžovat. I tak jste ve složité situaci a zatím nebylo nutné, abyste ji znala. Severus se unáhlil, když vám o tom řekl tak brzy. Pokud byste změnila svůj názor a chtěla si o tom později promluvit, můžete za mnou kdykoli přijít. Do té doby bych byl rád, kdybyste se vrátila zpět k soukromé výuce."
Chvíli mlčela. Pak jen kývla a vstala. "Díky," hlesla a chystala se k odchodu.
"Proč nechcete pokračovat v soukromé výuce?" zeptal se, aby ji zastavil.
"Nevidím v tom přínos. Stačí mi výuka."
"Jak myslíte, slečno Tureisová. Mějte na paměti, že vaše rozhodnutí může zapříčinit, že vám vstup na kolej a klasickou výuku bude odepřen," řekl klidně a nechal ji jít.
Vrhla na něj nepříjemný pohled. Raději jeho slova nekomentovala, protože by to nebylo nic pěkného. Odešla.


Taygeta byla celý den dost vyvedená z míry. Vůbec se jí nelíbilo, jakou rozmluvu vedla s Brumbálem. O to více to v ní posílilo rozhodnutí, aby si šla promluvit se Snapem. Po večeři se ho pokusila najít. Prvně zaklepala v kabinetu, kde nebyl. Rozhodla se proto zkusit jeho byt.
Severus se podivil, když zaslechl klepání. Nikoho nečekal. Odpoledne mluvil s Brumbálem a neměl na nikoho náladu. Nabroušeně šel otevřít.
"Co se děje?" štěkl a rozhlížel se, kdo je tak pošetilý, že ho ruší.
"Profesore?" ozvala se Taya tiše. "Máte chvíli?"
"Slečna Tureisová?" podivil se. "Pojďte dál," pokynul jí.
"Díky," ocenila a vstoupila dovnitř.
Pozval ji dál do pokoje s krbem, kde se mohli posadit.

"Co vás ke mně přivádí?" zajímal se.
Povzdechla si. "Rozhovor s ředitelem školy."
Severus se ušklíbl. "Ano?"
"Přehnal to. Varoval mě, že když nepřistoupím na jeho podmínky, může to mít za následek, že mě nenechá učit se se studenty," postěžovala si.
Severus si povzdychl. "Ano, já vím."
"Mluvil s váma?" optala se.
"Jistě," ušklíbl se hořce.
"Myslíte, že to udělá?" podívala se na něj. Bylo patrné, že jí jeho názor zajímá.
"Na to bych vám nejspíše odpovědět neměl," reagoval nenadšeně.
"Pokud si to myslíte vy," hlesla a zahleděla se stranou.
"Tím, že vám odpovím pravdu, jsem i sám proti sobě. Nehledě na to, co si opět vyslechnu od ředitele," ušklíbl se. "Ne, nemyslím si, že by výhrůžku splnil. Hned z několika důvodů."
"Ale já si nemyslím, že jste jednal špatně, když jste mi řekl o té vaší, no, věštbě," namítla. "A už vůbec nevěřím tomu, že to nebylo vhodné proto, že mám už beztak toho hodně, co musím skousnout," vydechla.
Severus se pousmál. "O tom s vámi nejspíše polemizovat nebudu."

"Jsem z toho zklamaná," přiznala.
"Slečno Tureisová, některé názory Brumbála nesdílím. Mohu vás i přes to ujistit, že se s Brumbálem snažíme o totéž. Zajistit pro vás bezpečí."
Chvíli mlčela. "Měla jsem pocit, že mi něco uniká. Něco, co mi nechcete říct. Už v něj nemám důvěru. Ani předtím to nebylo dvakrát růžový, ale teď…"
"Chápu vás, i když mě to netěší."
Taygeta se zahleděla do plamenů.
"Nedomnívám se, že by vám v tomto případě Brumbál zatajoval informace proto, že by vám chtěl uškodit. Spíše má strach, proto vám jisté informace zamlčuje. Dokud si nebude jistý, že na ně budete připravena. Mívá to tak ve zvyku," ztěžka podotkl. "I když se s tím neztotožňuji, chápu ho. Ve hře je příliš mnoho. Na rozdíl od něj si však myslím, že byste všechny informace znát měla. Nejste dítě jako studenti zde. Na rozdíl od Pottera, kterého Brumbál také podobně ochraňuje," řekl nadmíru ironicky. "Vy jste již dospělá. A co více, umíte používat mozek. Plně chápu vaše rozhořčení ze hry na schovávanou."
"Hm," po chvíli zabručela. "To by odpovídalo, že toho asi neví moc. Když jsme spolu mluvili, byl si… svým osudem," odfrkla si, "nějak jistej."

"Netušil jsem, že jste spolu o věštbách hovořili," zareagoval. "Zdá se mi, že mudlové berou věštby jako něco nereálného. To, co vám nyní řeknu, byste od Brumbála nejspíše nikdy neslyšela. Ani v kouzelnickém světě vyřčení věštby neznamená, že se musí splnit. V tom vidím hlavní důvod, proč se asi Brumbál snaží vám říct pouze něco a pomalu vás vmanévrovat k tomu, co byste měla udělat. Tak jako tahá za nitky i u Pottera. Věštba pouze předpovídá, že něco je možné. Záleží na člověku, kterého se týká, zda se výzvě postaví čelem, i když to může být těžké. Pokud se rozhodnete, že s obsahem věštby nechcete mít nic společného, nikdo vás nedonutí. Byla jste předurčena, že můžete Potterovi pomoci přemoct Pána Zla. Pokud se toho nebudete chtít chytit, bude mít Potter smůlu a bude si muset vystačit sám. I když o to těžší to bude mít. Stejně tak, pokud by se on rozhodl někam schovat, nepostavit se Pánovi Zla, nikdo s tím nic neudělá. Pán Zla převezme vládu nad světem, protože ho nikdo nezastaví a jednou Potter stejně zemře. Pravděpodobně velmi brzy, protože Pán Zla nebude mít stání, dokud se ho nezbaví. Celý svět půjde do záhuby. To proto se upínáme k naději, kterou věštba dává. Říká, že je možnost Pána Zla porazit, proto jsou lidé, kteří se snaží Pottera na tento úkol připravit, aby mohl obstát. Obdobně i vás se snažíme připravit na to, abyste se toho co nejvíce naučila, a až nadejde čas, pokud se rozhodnete nám pomoci, abyste toho byla schopná a mohla naplnit to, čemu vás předurčila věštba. To je naše naděje. Není pravda, že nám jde pouze o naše cíle, jak se vám nyní může zdát. Jde i o vaše bezpečí a život, jak vám říkáme. Je jen otázkou času, kdy Pán Zla zjistí, jak jeho experiment skončil, co měl za následky. Pak půjde tvrdě po vás. Kdybyste se neučila magii, místo toho byla u mudlů, na vše se vykašlala, prostě by si vás našel a zabil. My se snažíme vám dát možnost se bránit, zachránit se. Kdybychom vás chtěli využít, možnost učení i přípravy na záchranu života bychom podmínili slibem, že na oplátku pomůžete vy nám. To se nestane. Vy budete mít možnost volby. Pokud nabyté znalosti použijete pouze na svoji záchranu, bude to vaše rozhodnutí. My můžeme pouze doufat, že dovolíte, aby se věštba naplnila. Přesně v tom spočívá moc věštby. Neurčuje osud, ale dává naději."

"Od vás bych nečekala tak sáhodlouhý příspěvek do diskuze," promluvila po chvíli. "I kdybych se nakrásno rozhodla, že Harrymu pomůžu, tak to k ničemu nebude. Nevím totiž jak," zavrčela rozladěně.
"Vše má svůj čas, slečno Tureisová. Pokud věštba dává naději, věřím, že k tomu dojde teprve, až budete připravena. Nikdo neví přesně, oč by mělo jít, proto na vás apelujeme, abyste se nespokojila pouze s výukou se studenty. Stejně tak i vám samotné prospěje, abyste toho uměla, co nejvíce."
"Je toho… na mě moc," hlesla tiše.
"Chápu," přisvědčil.
Taygeta si promnula čelo. "Už nechci toto řešit s Brumbálem. Ať byly jeho pohnutky jakékoliv, mě to jeho tajnůstkaření leze krkem," ulevila si.
"Mohu mu váš požadavek přetlumočit, ale zakázat mu to nemohu. To Brumbál je ředitelem školy, stejně jako šéfem organizace, která vás chrání," poukázal.
Taya pokrčila rameny a zadívala se na něj. "Mohla bych tu dnes zůstat?" zeptala se. "Nikdy bych nevěřila, že tohle řeknu, ale… Chci být chvíli sama."
Snape byl její žádostí vyvedený z míry. Chvíli na ni beze slova hleděl, pak nejistě přikývl. "Samozřejmě," přisvědčil.


Taygeta se probudila nad ránem. Měla velmi nepříjemný sen, po kterém již dále nemohla spát. Byla překvapena, jak rychle usnula. Nyní si založila ruce za hlavu a hleděla do stropu. Potřebovala si utřídit myšlenky, ale moc jí to nešlo.
Snape ráno přešel do své laboratoře, kde se věnoval práci. Cítil se nesvůj, když v jeho bytě spala mladá žena. Nechtěl ji vzbudit. Z laboratoře vyšel až kolem půl jedenácté. Taygeta ho spatřila.
"Pěkně jste si pospal," rýpla si.
Severus se ušklíbl. "Na rozdíl od vás mám za sebou pár hodin práce," odvětil pobaveně.
"Já také… psychicky," pousmála se. "Probudila jsem se nad ránem a nemohla spát."
"To jsem netušil. Nechtěl jsem vás vzbudit. Dáte si snídani, nebo si již počkáte na oběd?"
"Ne, počkám na oběd," řekla po chvilce. "Už bych měla jít. Díky za přespání."
Severus pouze kývl.

Taygeta vyšla na chodbu bytu a ještě se za mužem ohlédla. "Na lekce navíc budu chodit," oznámila mu a pak zmizela. Severus se sotva znatelně pousmál a pak šel za Brumbálem.
 


Komentáře

1 Fanoušek Fanoušek | Web | 19. března 2018 v 10:11 | Reagovat

Já teda věštění podporuju nejspíše hodně. :D Kéžky ty věci v článku byly reálné. :)
Jinak moc moc ti doporučuji video: https://www.youtube.com/watch?v=ntKDHe3NA0M

2 Ally Ally | 19. března 2018 v 11:42 | Reagovat

Příště bych doporučila si článek opravdu přečíst. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Naše povídky zde zveřejněné vycházejí z děl J. K. Rowling (Harry Potter) a nebyly napsány za účelem finančního zisku autorů.