14. kapitola - Věštba

14. března 2018 v 20:26 | Snapeovky |  PROROCTVÍ
14. kapitola
VĚŠTBA

Severus se rozhodne Taygetě říci pravdu, která jí doposud byla skrytá. Jak Taya zareaguje?



Po svátcích se Bradavice začaly naplňovat studenty. Celá škola se připravovala na začátek výuky. Chodby už nebyly prázdné. Studenti se neustále trousili sem a tam. Ve Velké síni se opět objevily kolejní stoly v čele s pátým profesorským. Taygeta často seděla ve společence u krbu. Naslouchala rozhovorům. Většinou spolužáci vyprávěli o Vánocích, nebo naopak o novinkách, které souvisely se Smrtijedy a vzestupem Pána Zla. Do rukou se jí dostalo několik výtisků Denního věštce, které si se zájmem pročítala.

Na první vyučovací hodiny se spolužáky se Taygeta přes volno připravovala tím, že si listovala jednotlivými učebnicemi z ročníku, kam byla zařazena. Snad největší pozornost věnovala obraně, kterou učil Snape. Po čtrnácti dnech se s ním opět setkala. Taya nevěděla, zda se těšit, nebo ne.
Ani Severus nebyl ve své kůži, když měl učit čtvrťáky, do jejichž třídy zařadili i Taygetu. Brumbál se má vrátit až koncem týdne, takže s ním doposud situaci neprobral. Pustil studenty do třídy a na chvíli pohledem spočinul na dívce. Dále se již soustředil na výuku.

V první části hodiny probíral teorii. Opět se na nebelvírských vyřádil, když zkoušel jejich znalosti a strhával jim vesele body. Taygetu samozřejmě nezkoušel, obdobně jako ostatní profesoři. Ve druhé části prakticky nacvičovali kouzla. Studenty rozdělil do dvojic a procházel mezi nimi.
Taygetě se dnešní látka dařila dobře. Nastudovala si teorii předem. Vyhovovalo jí, že byla jen jednou ze studentů ve třídě. To ji uklidňovalo. I když… její zmijozelští spolužáci si v první moment, kdy se objevila, začali něco šeptat a hleděli jejím směrem.

Když hodina skončila, Snape oslovil dívku, aby ve třídě setrvala. Taygeta s tím potíže neměla a zůstala sedět na svém místě.
"Chci vám pouze oznámit, že vzkaz, který jste mi poslala po Lupinovi, se mi nezamlouvá. To, že jste doposud neobdržela reakci na něj, je dáno ředitelovou nepřítomností. Až se vrátí, vyjádří se k tomu sám. Mrzí mne, že jste neměla odvahu o tom mluvit přímo se mnou. Namísto toho jste za mnou poslala prostředníka."
"Když jsme spolu naposledy mluvili, neměla jsem z toho dobrý pocit, profesore. Přišlo mi to lepší. Já… vyhovuje mi to, jak je to nyní. Nevím, co by na tom ředitel mohl změnit," dodala tiše.
"Stavte se za mnou po večeři," požádal ji ztěžka.
"Ano, profesore," kývla. Vzala si věci ze stolu. "Musím na další hodinu." Vstala a rozloučila se.
Severus přikývl a nechal ji odejít.


Taygeta málem zapomněla, že po večeři měla jít ke Snapeovi. Nakonec si to včas uvědomila a zamířila do jeho kabinetu ve sklepení.
"Posaďte se, slečno," požádal ji a postavil před ni šálek čaje. Byl velmi vážný.
"Čaj?" zeptala se udiveně.
"Ano. Máslový ležák vám nabízet nebudu, když jste se rozhodla stát studentkou Bradavic."
"U vás je to neobvyklé i bez ležáku," poznamenala.
Severus se mírně pousmál. "Slečno Tureisová, chtěl bych si s vámi promluvit o velmi vážném tématu. Velmi dlouho jsem zvažoval, zda je to vhodné. Doposud si tím nejsem jistý. Nicméně okolnosti mě nutí tak učinit," začal rozvážně.
Taygeta si všimla, že je nebývale vážný, což bylo už i na Snapea, co říct. "V tom vám nepomůžu," hlesla. "Musíte se rozhodnout sám," dodala zaujatě.
"Já vím," přisvědčil. "Před Vánocemi jste se mne ptala, co víc je za tím, jak s vámi jednáme," nadhodil a upřeně ji sledoval.
"Ano, to jsem se ptala," potvrdila a sledovala ho.
"Slečno Tureisová, informace, které vám nyní sdělím, jsou přísně tajné. Mohu se spolehnout, že si je necháte pro sebe a nebudete je šířit?"
Taygeta si založila ruce na prsou. "Mám pocit, že všechno kolem mě je tajné. Nějak jsem se s tím už srovnala."

"Kolem vaší osoby visí jistá věštba. Alespoň se domníváme, že se jedná o vás," začal.
Podivila se. "No, už jsem si zvykla na váš slovník, ale tímto jste mě opět dostal."
"Prosím?" nadzdvihl obočí.
"Asi si pod pojmem věštba představujeme něco jiného," usmála se. "Já na takové věc nevěřím. Ani v osud, ani věštění z čehokoliv, co jen lidi napadne."
"Ach tak," ušklíbl se. "Samozřejmě, mudlovské pokusy o věštění jsou k smíchu. A kouzelnické také, pokud člověk opravdu nemá nadání. Sám toto magické odvětví příliš neuznávám. Nicméně existují opravdové věštby a nad vámi visí jedna z nich," snažil se osvětlit.
"Myslíte nějakou osvědčenou věštbu?" podivila se. "Já vám nevím," pochybovačně zareagovala.
"Ano. Tato věštba důvěryhodná je. Podle ní vás Pán Zla obdařil mocí, která vám umožní pomoci chlapci, jenž byl dříve zvolen, aby Pána Zla porazil. To je důvod, proč máme zájem na to, abyste byla v bezpečí a učila se magii. Pokud by se Pán Zla o věštbě dozvěděl, stejně jako o vás, bude se vás snažit zabít o to více. Z tohoto důvodu nemám radost z vašeho rozhodnutí učit se pouze v hodinách se studenty. Čím více a dříve se toho naučíte, tím větší šance na záchranu vašeho života budete mít, pokud stanete Pánovi Zla tváří v tvář. A ano, i pro nás bude vyšší šance na úspěch daný věštbou, pokud byste se rozhodla nám pomoci."

Taygeta na něj zůstala nevěřícně hledět. "Vy tomu zjevně věříte, že?" Bylo to spíše konstatování, než otázka. Neměla dalších slov.
"Ano, věřím tomu," hlesl.
"Proč?" zeptala se.
"Není to jediná věštba oné věštkyně," přiznal.
Taya vrtěla hlavou. Vypadala, že ji to rozhodilo. Bylo těžké říct, co přesně. Zda víra v nějakou věštbu, nebo to, že by to mohla být pravda.
"To je… Co na to říká ten kluk? Ten taky věří na osud?"
"Pan Potter je sice namyšlený, arogantní, nevděčný fracek, ale alespoň záležitost věštby na lehkou váhu nebere."
"Jo, tak teď už to dává smysl," pronesla zahořkle.
"To myslíte jak?"
"Není důležité," ohodnotila. "Už můžu jít?"
Severus kývl. "Prosím, zkuste ještě zvážit své rozhodnutí," požádal ji.
Zahleděla se na něj, mírně kývla a odešla. Zamířila rovnou na kolej do dívčí ložnice.


Druhý den k večeru, když Taygeta vešla do společenky, jí pohled ulpěl na Potterovi a jeho kamarádce Hermioně. Rozhodla se chlapce oslovit. Harry se tvářil znuděně. Hermiona ho donutila psát esej z Obrany.
"Harry, oslovila ho jménem, "měl bys chvilku?" zeptala se Taya.
"Tayo," usmál se Harry a bleskurychle odložil brk. "Jasně, že jo!" vyhrkl úlevně.
Hermiona se naopak zamračila.
Taygeta se usmála. "Můžeme někam stranou?" zadívala se letmo směrem k Hermioně.
"Klidně. Čím dál od eseje pro Snapea, tím líp," zakřenil se.
Taygeta navrhla, zda by se s ní nešel Harry chvíli projít ven ze spolky. Ten souhlasil. Vyšli na chodbu, kde se pomalu vydali od portrétu Buclaté dámy. Harry byl zvědavý, co po něm Taygeta chce, ale bylo to fuk. Hlavně že ho vysvobodila od Hermiony a učení.

Taygeta šla vedle něj s rukama zabořenýma v kapsách.
"Baví tě to tu?" zeptala se. "Všimla jsem si, že to tu mnozí považují za druhý domov."
"Bradavice jsou můj jediný domov," odpověděl zastřeně. "Tobě se tu nelíbí?" přemýšlel, proč se ho ptá.
Dívka zauvažovala. "No, ani nevím," přiznala. "Jsou místa, kde bych byla raději," neodpustila si. "Nemůžu si zvyknout."
"To já si zvykl hned," usmál se. "Bradavice jsou fajn, když máš kolem sebe přátele. To se dá přežít i Snape."
"Snape mi nevadí, ale Brumbál ano," okomentovala to.
"Brumbál? Ten je fajn."
"Chtěla jsem se tě zeptat, jaký na něj máš názor? Podle toho, co jsem četla, tak máte k sobě blízko."
"Je to mocnej kouzelník. Má z něj strach dokonce i Voldemort. Z něho jedinýho. Viděl jsem je spolu bojovat a Voldemort neměl šanci. Na Brumbála se můžeš spolehnout. Hodně toho ví a bojuje na straně dobra. I když tím trpí jeho pověst, nic si z toho nedělá. Jde za tím, co je správné a pomáhá těm, kdo to potřebují."
Zastavila se. "Já ti nevím. Věřím že bojuje proti Pánovi Zla, jen… možná se spoléhá až moc na druhé," hleděla na něj.
"To si nemyslím," zamumlal zaraženě. Nelíbilo se mu, jak označila Voldemorta a nedůvěřivě si ji prohlížel.
"Co je?" vyjekla, když zachytila jeho pohled.
"Ale nic. Je zvláštní, jaks označila Voldemorta," zamumlal.
"Že to říkáš zrovna ty," rýpla si do něj.
"To mě naučil Brumbál. Nebát se vyslovit jeho jméno. Ale Pán Zla říkají Voldemortovi jeho Smrtijedi."
"Nepřijde mi to důležitý," okomentovala. "Pán Zla je výstižnější," usmála se. "Nepřipadá ti?"
"No, to máš asi pravdu," pousmál se i on.
"Tvá zkušenost?" prohodila.
"Jo," povzdechl si. "Nic, o co by člověk stál."

"Máš pocit, že to musíš být ty, kdo s ním skoncuje?" zeptala se se zájmem.
"Říká se to," odpověděl neurčitě.
"Můžeš se na to vykašlat, ne?" zaujatě promluvila.
"Co když je to ale pravda? Vykašlu se na to a jeho nic nezastaví, dokud neovládne svět."
"Dobře," řekla zamyšleně. "To by muselo být něco, co by na to odkazovalo. Na sto procent."
"Existuje věštba, která to říká. Kvůli ní mi zabil rodiče," hlesl.
"To není stoprocentní," namítla. "Ty máš pocit, že tě to zavazuje?" ptala se dál.
"Jasně, že jo. To ta pitomá věštba může za to, jak mě každej zná. Chtěl bych být jenom normální kluk, ale to nejde. Každej si na mě ukazuje, zkoumají moji jizvu, jakoby to byla kdovíjaká senzace. Neuvědomují si, jak mě to štve. Nevidí mě. Vidí exponát. Jedni mě nenávidí, druzí ke mně vzhlížejí a věří ve mě. Jasně, že mě to svazuje, ale prostě to tak je," povzdychl si sklíčeně.

"Hm. Přesto si myslím, že záleží jen na tobě," pronesla. "Jinak ti nejspíše rozumím," zatvářila se neurčitě.
"To si nemyslím. Pokud věštba předurčila, že to mám zvládnout, tak to musím zkusit. Nemůžu to vzdát a všechny zklamat. To bych měl všechno na svědomí já svou zbabělostí. Musím to zkusit, až na to přijde, i když mě nenapadá, jak bych proti němu mohl obstát."
"Nemůžeš si dávat za vinu všechny zla světa," okomentovala.
"To ne, ale dával bych si za vinu, kdybych se nezkusil postavit k tomu, k čemu mám být předurčený."
Taygeta si povzdychla. "Jak myslíš. Je to tvoje volba," dala mu za pravdu.
"Kéž by žádná věštba neexistovala," povzdechl si.
"Kéž by," odsouhlasila.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Naše povídky zde zveřejněné vycházejí z děl J. K. Rowling (Harry Potter) a nebyly napsány za účelem finančního zisku autorů.