11. kapitola - Dárek k Vánocům

1. března 2018 v 9:57 | Snapeovky |  PROROCTVÍ
11. kapitola
DÁREK K VÁNOCŮM

Blíží se Vánoce a Taygeta Severuse zaskočí neobvyklým přáním. Jak to dopadne?



Taygeta byla na konci další lekce se Snapem unavená. Blížily se vánoční svátky a všechno na ni začalo doléhat. Sedla si ke stolu a svou hůlku položila na něj.
"Jste v pořádku?" zareagoval ihned Snape.
Podrbala se ve vlasech. "Jen… jsem unavená, cvičíme už dlouho."
"Pro dnešek skončíme. Udělala jste spoustu práce. Zítra můžete pokračovat s Lupinem."
"Mám otázku," vzhlédla k němu.
"Poslouchám," opáčil bez emocí.
"Budou Vánoce," začala. Záhy jí připadalo hloupé, že zrovna takto začala svou otázku pokládat.
Snape se na ni pouze zahleděl. Netušil, co na tak zjevného říci.
"A domů mě asi nepustíte," dodala a hleděla na něj.
Snape si povzdechl. "Je mi líto, ale to není možné."
Jinou odpověď Taygeta ani nečekala. "Chtěla bych být na svátky aspoň mezi lidmi."

Chvíli na ni upřeně hleděl a pak hlesl: "Uvidíme, co se s tím bude dát dělat."
"Jsme ve škole. Co kdybych byla s ostatními?" nadhodila.
Snape se jí pohledem vpíjel do očí a přemýšlel. "Netušil jsem, že byste o to stála," přiznal po chvíli.
"Chybí mi společnost a akce. Mám ráda, když je kolem mě živo," hleděla mu též do očí.
"Promyslím to," slíbil. "Není to tak jednoduché, ale možná by se to zařídit dalo. Poradím se s Brumbálem."
"To bych byla ráda," dále na něj zkoumavě hleděla.
"Pokud je to vše, půjdu."
"Jo, jasně," pousmála se.


Dvacátého druhého prosince, poté co studenti odjeli na Vánoční svátky, Severus přišel za Taygetou.
"Ztrať se, vlkodlaku," zavrčel nepříjemně na Lupina, který mu přišel otevřít.
"Severusi, myslím, že to nebylo nutné," poznamenal klidně a pustil jej dovnitř.
"Naštěstí pro kouzelnický svět nezáleží na tom, co si ty myslíš," utrousil jízlivě a vešel. "Můžeš si balit," řekl ještě Lupinovi a pak již mířil za dívkou.
Lupin si povzdychl, zavrtěl hlavou a jeho slova nekomentoval.

"Dobrý den, slečno Tureisová," pozdravil Snape dívku.
"Dobrý den," přivítala ho s rukama zkříženýma na prsou.
"Přišel jsem si s vámi promluvit o vaší žádosti."
"To je fajn," řekla se zkoumavým pohledem.
"Našli jsme s Brumbálem možnost, jak se začlenit mezi naše studenty. Znamenalo by to však používat krycí historku, aby studentům nebyla vaše přítomnost a neznalost kouzelnického světa nápadná." Nadhodil a čekal, jak zareaguje.
Taygeta se zatvářila pobaveně. "Nepřekvapuje mě to. Pochybuju, že máte zájem, abych na potkání vyprávěla, co se mi opravdu stalo," zahleděla se směrem k Lupinovi.
"To jistě ne. Pokud si vzpomínáte, jste tu, protože je třeba vás ochránit," zavrčel na její pobavenou a velmi nevhodnou poznámku.

"Není před čím. Sám jste říkal," zdůraznila poslední slova, "že o mně Pán Zla nic neví."
"Zatím ne. Stále však nepustil z hlavy myšlenku, proč jeho rituál selhal. Co se pokazilo. Pokud vy začnete šířit pravdu, dozví se o tom. Pak vás Merlin chraň. Během vašich vyučovacích lekcí jsem nabyl zjevně mylného dojmu, že jste inteligentní. Jak vidno, mýlil jsem se."
"Zbytečně z toho děláte kovbojku," okomentovala.
"Máte štěstí, že vám nerozumím," zavrčel. "Nejlepší asi bude, když na vše zapomeneme a necháme to tak, jak doposud bylo," uzavřel a vstal.
"V tom případě už nemusíte chodit, protože já končím," vstala také. Byla nazlobená.

Severus se zatvářil nanejvýš znechuceně. "Kdybyste měla jen malé tušení, s čím si zahráváte," procedil mezi zuby, "nebyla byste tak lehkovážná."
"Nemyslím si, že jsem lehkovážná," utrousila. "Měla jsem dojem, že jste za mnou přišel kvůli něčemu jinému, než je hodnocení mého chování," dodala.
"Ne, pokud hodláte provokovat a ohrožovat svoji bezpečnost," štěkl podrážděně a odešel. Neměl ani jinou možnost. Cítil, jak mu žhne znamení na ruce.

Taygeta ho odejít nechala. "Asi máte dovolenou," zahleděla se na Lupina.
"Neviděl bych to tak černě. Jak znám Severuse, vrátí se za vámi."
Svalila se do křesla. "Mně je to na jednu stranu i jedno. Jen mám pocit, že mi neříká všechno," přiznala.
"Severus je velmi komplikovaná osobnost."
"Možná. Trochu více slušnosti by neuškodilo," utrousila.
Remus se zasmál.
Taygeta zůstala zamyšleně sedět v křesle.
"Když jste se rozhodla pro malou stávku, co byste řekla partičce scrabble?" navrhl.
"Výbornej nápad," usmála se široce.
Remus hru přinesl a začali hrát. "Za chvíli přijde i Dora. Určitě se ráda připojí," poznamenal.
"Prima," ocenila. "Nebude nuda."


Severus se u Taygety objevil až druhý den po poledni. Byla na něm patrná únava a strnulost.
"Řekl bych, že je na čase dořešit záležitost ze včerejška," začal přímo.
Hleděla na něj: "Já vás poslouchám," řekla klidně.
"Jak jsem již zmínil, chcete-li se dostat mezi studenty, je zapotřebí vás chránit krycí historkou. Je to proto, aby nebylo nápadné, že jste se tam ocitla tak najednou během roku, nevíte základní věci ohledně kouzelnického světa, jste starší a v neposlední řadě budete mít individuální výukový plán."
Kývla. "Chápu. Také jsem proti tomu nic nenamítala," připomněla.

"Ke včerejšku se vracet nehodlám," podotkl. Chtěl to mít z krku, ne se s ní zas dohadovat. "Bylo rozhodnuto, že studentům bude sdělen fakt, že jste byla dlouhodobě nemocná. Před pár lety jste byla na výletě v Egyptských pyramidách. Tam jste se neuváženě, přes zákaz, dotkla mumie, která stále nesla známky starodávné temné magie. Důsledkem toho jste měla velké potíže s většími i menšími nestabilními výpadky paměti. Po několikaleté léčbě se lékouzelníkům i odeklínačům podařilo kletbu narušit a paměť se vám pozvolna vrací. V rámci terapie se Brumbál uvolil vzít vás do Bradavic, abyste se znovu začlenila do společnosti a získala zpět znalosti a dovednosti. Jste ochotna se touto historkou prezentovat?"

"Pokud ji nebudu muset vyprávět na potkání," řekla trochu rozmrzele. "Nečekala jsem zrovna, že ze mě uděláte psychiatrický případ," dodala zasmušile.
"Řekl bych, že to nebude nutné. Než půjdete na kolej, ředitel je s příběhem seznámí. Poté bude na vás, zda a s kým o tom budete hovořit."
"To je celkem přijatelný," uznala. "Kdy se můžu stěhovat?" zahleděla se na něj.
Severus vytáhl hůlku a za chvíli Taygeta viděla, jak něco stříbřitého opustilo místnost. "Myslím, že během půl hodiny," odpověděl. "Ještě je třeba ujasnit si vaši výuku," podotkl.

"Chtěla bych i nadále trávit výuku s Lupinem," řekla ihned.
"Je to nutné?" zavrčel.
"Jasně, že je," řekla trochu pobaveným hlasem.
"Samozřejmě počítáme nejen s tím, že budete navštěvovat výuku se studenty, ale i s individuálními hodinami. Lupin u toho být nemusí," zkusil to.
"Není důvod, aby se na tom něco měnilo," trvala si na svém.

"Dobrá," rezignoval neochotně. "Budete tedy pobývat v koleji mezi studenty. Já vám budu sestavovat, ve spolupráci s Lupinem," zavrčel, "studijní plán. Budete chodit na hodiny s různými ročníky. V předmětech, které vás učíme, se staršími. Jinde prozatím s mladšími, aby vám to k něčemu bylo. Samozřejmě postupně, jak se budete učit, můžete zkusit vyšší ročníky. Předpokládám, že vám i nadále půjde učení rychleji, než studentům. Jste již dospělá, takže k výuce přistupujete svědomitěji. Učit se chcete, nikoliv musíte. Navíc máte magii zkušených kouzelníků, kteří již kouzla ovládali, což může být také důvodem, jak rychle dosahujete pokroků."
"S tou dobrovolností bych to nepřeháněla," rýpla si. "Jinak to naprosto chápu," dodala.
"Za chvíli přijde ředitel a dovede vás na kolej. Jděte si sbalit věci. Jen doufám, že se chytnete rozumných lidí, vzhledem k tomu, že ředitel trval na vašem umístění do Nebelvíru," pronesl pohrdavě.

Usmála se. "Boží! Lupin mi o ní dost vyprávěl a mně se líbí."
"To se dalo čekat," zavrčel znechuceně. "Lupin nikdy neměl vkus."
"Tak proč jste mě neposlali do Zmijozelu, když Nebelvír nemáte v lásce? Případně do ostatních kolejí?" nadzdvihla obočí.
"Na Zmijozel nemáte předpoklady. Ten nepřipadá v úvahu. Osobně bych vás poslal do jiné koleje, ale zde má hlavní slovo Brumbál. Ten má naprosto nepochopitelnou a velmi zjevnou slabost pro ty ubožáky z Nebelvíru. Nejspíše proto trval na tom, abyste byla umístěna tam. Upřímnou soustrast přeji," dodal velmi ironicky.
"Ach tak. Mezikolejní nevraživost," okomentovala jeho slova. "Připadá mi to dost zbytečný."
"Však uvidíte sama, co jsou Nebelvírští zač," ušklíbl se.
Nekomentovala to. Jen jí nedávala smysl její teorie, kterou ke svému pobytu měla. Šla se rozloučit s Lupinem.
Severus odešel.

Taygeta šla na kolej v dobrém rozpoložení. Dovnitř ji vzala žena, kterou prvně viděla na ošetřovně - ředitelka Nebelvíru. Celá společenka jí připadala, jakoby se vrátila o několik desítek let. Nejvíce ji zaujal krb. Na koleji nebyl skoro nikdo. Byly prázdniny. Stejně nebude mít v prvních hodinách čas. Musí si vybalit. Zamířila do ložnice.
Ti, kteří v koleji byli, si Tayu zvědavě prohlíželi. Bylo to zvláštní. Ještě nikdy neslyšeli o podobném případu studenta.
 


Komentáře

1 LH LH | 4. března 2018 v 13:23 | Reagovat

jsem ráda, že je web zase aktivní.
Povídka vypadá zajímavě, už se těším na pokračování.

2 Ally Ally | 4. března 2018 v 15:37 | Reagovat

Ahoj, díky moc za komentář. Snad se Ti povídka bude líbit i nadále. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Naše povídky zde zveřejněné vycházejí z děl J. K. Rowling (Harry Potter) a nebyly napsány za účelem finančního zisku autorů.