8. kapitola - Hůlka

19. února 2018 v 9:34 | Snapeovky |  PROROCTVÍ
8. kapitola
HŮLKA

Taygetu čeká velký úkol. Alespoň na chvíli se dostane mimo prostředí Bradavic a užije si i trochu zábavy.
A/N: V ději jsme se lehce odklonili od kánonu, co se týká prodejce hůlek. Toho zatím Voldemort neunesl.


Taygeta nemohla v noci spát. Stále přemýšlela, nebo četla knihy od Dory. Usnula až nad ránem. Kolem třetí hodiny odpolední se za ní zastavila Dora. Poté, co se trochu prospala, vyšla na nákupy. Nyní jí předávala pár balíčků.
"Něco jsem ti přinesla. Snad to je vše v pořádku," usmívala se.
"Děkuju. Vybalím si to potom," řekla vděčně.
"Jasně," přikývla. "Asi za hodinku tě čeká malý výlet."
"Myslím, že se začínám i těšit."
"Máš na co. Je to skvělý okamžik, když si tě vybere hůlka."
"Mám z toho smíšené pocity… z toho všeho."
"Nemusíš se bát. Je to pro tebe nové. Nestála jsi o to, ale poznáš, že kouzelnický svět není tak hrozný, jak se může zdát. Možná si ho i zamiluješ, až ho více poznáš."
"Možná," připustila. "Jednodušší by bylo, kdybych mohla být s rodinou."
"Je mi to líto," řekla a položila jí ruku na rameno.
Taygeta ji objala. "Mně taky," hlesla.


O hodinu později na pokoj Taygety zaklepal Kingsley Pastorek.
Taygeta otevřela. "Vy?" nadzdvihla obočí. "Vás jsem tu nečekala."
"Severus mě požádal, abych vám udělal doprovod. Jste připravena vyrazit?"
"Jsem připravena. Jen jsem čekala, že půjdu s ním."
"Čeká na vás v kanceláři ředitele školy. Ještě probírají nějaké záležitosti, ale samozřejmě se k nám připojí."
"Myslela jsem, že máte na starosti důležitější věci," okomentovala a šla s ním.
"Věřte mi, že je tato záležitost dostatečně důležitá," usmál se.
"To jistě," utrousila skepticky.

Muž ji vedl chodbami, které důvěrně znala, až konečně došli do pracovny ředitele školy. Taygeta si Brumbála měřila pohledem.
"Vítejte, slečno Tureisová," usmál se Brumbál. "Dáte si sušenku?" nabídl.
Snape sedící na židli před ním protočil oči.
Taygeta se zadívala zvláštním pohledem. "Myslím, že ani ne."
Severus se ušklíbl. "Řekl bych, že je na čase vyrazit," prohlásil, zatímco vstal. "Slečno Tureisová, dnes poznáte dva ze způsobů, kterými cestují kouzelníci. Nemusíte se obávat, nic se vám nestane."
"Kdyby se mi mělo něco stát, už by se to stalo," konstatovala nevzrušeně.
"Jsem rád, že to berete s humorem," ušklíbl se. "To vám jistě nebude proti mysli vstoupit do plamenů a zřetelně vyslovit cíl cesty - dům Kingsleyho Pastorka," hovořil stejně nevzrušeně jako ona.
"Zjevně si nerozumíte. Nejprve mě nechcete pustit domů, a teď mě budete rovnou upalovat?" vrátila mu poznámku.
Kingsley se rozesmál. "Máte kuráž, slečno Tureisová. Se Severusem si málokdo dovolí vtipkovat." Očividně se dobře bavil. I Brumbálovi jiskřily oči pobavením.
Zato Severus zpražil Kingsleyho ledovým pohledem. Pak se otočil k dívce. "Slečno Tureisová, kdybych se vás chtěl zbavit, zcela jistě bych nezvolil středověký způsob, který používali mudlové na kouzelníky. Informoval jsem vás, že budeme cestovat," zdůraznil.
"Já jsem jen měla pocit, že mě chcete svou poznámkou o krbu vystrašit," pousmála se. Pak věnovala pohled Kingsleymu.
Ten raději převzal iniciativu a vše dívce náležitě vysvětlil.

O chvíli později už byli všichni u něj doma.
"Jste v pořádku?" zajímal se.
"Na to, že jsem prošla krbem, tak ano," setřásla ze sebe prach.
"Vedla jste si skvěle, na to, že jste se letaxovala poprvé. Ani jste se moc nezašpinila a vystoupila jste z krbu na nohy. To se často poprvé nestává," pochválil ji.
"Jsem zvyklá pařit," odtušila.
"Promiňte. Asi vám nerozumím."
"To si celkem užívám," rýpla si.
"Bod pro vás," ocenil Kingsley.
"Pokud jste si dobře popovídali, mohli bychom pokračovat v cestě," sjel je Snape.
Tentokrát se Taygeta zkoumavě zahleděla na Snapea. Kingsley začal dívce vysvětlovat druhou část cesty - přemisťování.

Za pár minut již stály před Děravým kotlem. Kingsley se rozhlédl, vešel do Kotle a po chvilce se vrátil za nimi.
"Můžeme jít dovnitř," oznámil.
Taygeta zavrtěla hlavou. "Nesouhlasím. Asi budu zvracet," zaprotestovala. Žaludek nebyl dvakrát v dobré náladě. Opřela si dlaně o kolena. Potřebovala chvilku na uklidnění.
"Můžeme počkat," kývl.

O pět minut později se Taye udělalo lépe a mohla následovat Kingsleyho i Snapea. Vedli ji přes Děravý kotel do známé nákupní uličky. Muži šli každý z jedné strany u dívky, ostražitě sledovali okolí. Nikde se nezastavovali. Vedli ji přímo k Ollivanderovi. Situace v uličce byla pochmurná. Řada obchodů zavřená, v ulici skoro nikdo nebyl. Nikdo se nezastavoval na kus řeči s dalšími návštěvníky. Rychle si chtěli odbavit své nákupy a zmizet. Ve výlohách mnoha obchodů namísto nabídky zboží byly vylepeny plakáty slibující odměnu za dopadení různých smrtijedů.
Taygeta si na tomto místě připadala dost špatně. Pochmurno bylo cítit na každém kroku. O to podivnější bylo, jak šla mezi dvěma muži. Připadala si jako někdo, kdo potřebuje před tím, co vidí, ochránit.
Když došli k obchodu, Snape se s dívkou zastavil u dveří a Kingsley vešel dovnitř. Chtěl zjistit, zda je v obchodě bezpečno. Teprve pak jim dovolil vejít.
Taygeta se rozhlížela na všechny strany. Byl to malý, lehce ušmudlaný krámek. Kam se podívala, tam stály regály plné malých krabic. Čekala trochu něco jiného.

Za půl minuty se u nich objevil starý kouzelník. "Vítejte! Vítejte!" pozdravil je s úlevou, když viděl, že to nejsou smrtijedi. "Čím vám mohu posloužit? Máte problémy s hůlkami?" hádal. "Cesmína, jedenáct a půl palce, poddajná, pružná, s vlasem víly, nemám-li pravdu?" zeptal se Kingsleyho. "Nebo snad vy, pane Snape? Buk, dvanáct palců, žíně jednorožce, extrémně neohebná. Pamatuju si, jak si vás vybrala. Nebo má potíže s hůlkou mladá dáma? Připomenete mi, jaká si vás vybrala? Nemohu si vzpomenout," přiznal rozčarovaně.
Taygeta ukázala na sebe. "Mě? Jak to myslíte, která si mě vybrala?" zeptala se se zájmem. "Já žádnou nemám."
"Nemáte?" podíval se na ni podezřívavě.
"Slečna ráda žertuje," ozval se pohotově Kingsley. "Nicméně hůlku v současné době nemá. Zlomila se jí při neopatrné manipulaci. Nebyla tak kvalitní. Nekupovala ji zde, proto jsme ji nyní vzali k pravému odborníkovi," vysvětlil.
"Ehm," řekla váhavě. "Prokoukl jste mě," utrousila směrem ke Kingsleymu.
"Přejete si zkusit podobnou té, kterou jste měla, nebo raději něco jiného?" Ollivander byl ihned ve svém živlu a kolem Taygety již začal povlávat kouzelnický metr, který si ji měřil.
"Myslím, že raději něco nového," pousmála se.
"Dobrá tedy," pokýval hlavou a prohlížel si ji. Poté poodešel a zkusil vybrat tři hůlky.
Taygeta muže pozorovala. Položil hůlky před ni a pobídl ji, ať si je vyzkouší.

Připadala si jako idiot, když měla vzít do ruky kus klacku. Jakmile chtěla uchopit první, ihned změnila názor. Hůlka odletěla stranou, aniž by se jí dotkla. Vypadalo to, že právě proto, že se jí chtěla dotknout, takto zareagovala. Nejistě vzala do ruky druhou hůlku. Ta sice neuskočila, ve skutečnosti na ni vůbec nereagovala. Při zkoušce třetí z ní cítila Taygeta nepříjemné mrazení v zádech. Máchla s ní. Z hůlky vyšlehl menší plamen a zpětná síla ji odhodila na zem.

"Ne, ne, tohle ne," vrtěl hlavou Ollivander a rychle hůlky sebral. "Vidím, že budete náročná zákaznice. Nevadí. Vyzkoušíme jiné." S těmito slovy zamyšleně odešel pro jiné kousky.
Severus jen sledoval, jak na Taygetu hůlky reagují. Zejména u té první to bylo neobvyklé. Kingsley také vypadal zaujatě.
Ollivander se vrátil s dalšími třemi hůlkami a položil je na pult. "Vyzkoušejte tyto, slečno," vybídl ji.
"Nevím, je to bezpečné?" řekla si pro sebe. Následně začala zkoušet další várku hůlek. Ani ty úspěch nezaznamenaly.
Když ani po deseti dalších pokusech si žádná Taygetu nevybrala, přinesl Ollivander další dvě. "Zkuste tyto, ale opatrně s nimi."
"Opatrně," pobaveně opakovala. "Vzala jednu, ze které okamžitě vyletěly jiskry. "To se mi nezdá," okomentovala to. Ani nevěděla, proč to říká. Zkusila druhou. Tu ale hned upustila. "To pálí!" vykřikla.
Zvláštní, velmi zvláštní," mumlal si starý muž. "Něco mě napadlo. Počkejte chvíli," požádal a odešel do vedlejší místnosti. Po pár minutách se vrátil s hůlkou ve starobylé zaprášené krabičce.
"Vyzkoušejte ještě tuto, slečno," podával jí hůlku a byl velmi zvědavý, co se stane. Vytušil z předchozích reakcí, že by na ni zareagovat nějakým způsobem mohla a doufal, že mu nezlikviduje obchod.
Jakmile Taygeta hůlku stiskla, polilo ji horko. Hůlka se rozzářila jasným světlem, které prozářilo celou místnost. Taya ji musela sklonit.
"Páni!" zvolal užasle Ollivander. Nenapadlo by mne, že tato hůlka najde někdy majitele. Čekala tu na vás více jak tisíc let, slečno. Dnes už se takové hůlky ani nevyrábí."
Taygeta věnovala pohled Snapeovi. "Nechápu," ohlédla se zpět. "Proč je to pro vás taková senzace? Je to jen… no, hůlka." Položila ji na stůl.

"Tohle není jen tak obyčejná hůlka. Před více než tisícem let se hodně experimentovalo s jádry hůlek. Byly vyrobeny dva kusy s netradiční kombinací, kdy jádro tvoří salamandří šupiny. Navíc byly máčeny v dračí krvi. Tato hůlka je jen pro silné kouzelníky. Musíte být opravdu mocná čarodějka. Nebude snadné zkrotit její vrtochy a nestálost. Skoro se vám ji bojím prodat. Ta druhá patřila opravdu mocnému kouzelníkovi. Samotnému Salazarovi Zmijozelovi."

"Prohlížela si ho skepticky. "To jméno slyším poprvé," odtušila.
Ollivander vytřeštil oči. Takovou reakci nečekal. Kingsley jen zalapal po dechu. Snape na sobě nedal znát emoce, ale byl také zaskočen.
"Opravdu velmi vtipné," utrousil Snape nadmíru pohoršeným tónem a doufal, že se s ním Taygeta nezačne hádat.
Taya se zahleděla na Snapea zkoumavým pohledem. "Já zapomněla, že nerozumíte legraci," nevzrušeně zareagovala.
"Ach tak, to měl být takzvaný pokus o žert?" zavrčel a Kingsley i Ollivander vypadali spokojeně.
"Nebuďte tak úzkoprsí," mávla rukou.

Snape raději zaplatil hůlku a s prodavačem se rozloučil. Vyšli ven z obchodu.
"Pohotová reakce," ocenil Snape.
"Když já nejsem zvyklá na něco si hrát. Vážně nevím, kdo byl ten chlap."
"Jeden ze čtyř zakladatelů školy, velmi mocný kouzelník."
"Aha," pokrčila rameny.
"Vzhledem k tomu, že vás doprovázíme zrovna my dva, Ollivander jistě předpokládal, že jste studentkou Bradavic, nebo s nimi máte něco do činění. Proto byl z vaší poznámky tak udivený a my zděšení," vysvětlil jí.
Taygeta přikývla. V ruce držela balíček se svou hůlkou. Zážitek z obchodu ji mírně šokoval. Byl to bláznivý pocit, když držela svou hůlku.
"Měli bychom se vrátit zpět do hradu. Všechny ostatní věci vám může sehnat někdo jiný," rozhodl Snape.

Ačkoliv Taygeta působila celou dobu v Příčné ulici v pohodě, po návratu do Bradavic se projevila její skleslost. Vítal ji opět cizí pokoj, žádné zázemí, žádné vyhlídky. Chyběl jí domov.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Naše povídky zde zveřejněné vycházejí z děl J. K. Rowling (Harry Potter) a nebyly napsány za účelem finančního zisku autorů.