7. kapitola - Zvrat

14. února 2018 v 23:17 | Snapeovky |  PROROCTVÍ
7. kapitola
ZVRAT

Stane se něco, co Taygetou otřese. Jak se k tomu postaví? Co to bude znamenat? Rozhodnutí není vůbec lehké.




Taygeta stála jako opařená v pokoji a hleděla do díry v podlaze, která před chvílí doslova explodovala a kousky podlahy se rozletěly po celém pokoji. Celá se třásla. Tohle už bylo moc. Zoufale si zajela rukou do vlasů. Už to nezvládala. Pár minut popocházela na místě, poté se rozhodla najít někoho z obyvatel bytu. Ani jí nedošlo, že kdyby tam někdo byl, jistě by ho hluk přilákal.
Když zjistila, že je byt prázdný, rozhodla se vyhledat pomoc mimo něj. Aniž by přemýšlela nad tím, kam jít, vydala se chodbou směrem, kde měla pocit, že by to mohlo být bezpečné. Po chvíli zaklepala u učebny lektvarů.

"Ano?" ozval se mužský hlas.
Taygeta nesměle otevřela dveře. Spatřila učebnu, studenty a profesora u katedry.
Křiklan svoji pozornost od studentů obrátil k dívce. "Co si přejete, slečno?" optal se, když viděl, že to není jeho studentka.
Zaváhala. "Hledám pana Snapea," přiznala.
"Profesor Snape nás návštěvou nepoctil, slečno. Nevím o tom, že by sem měl přijít," reagoval zmateně a bedlivě ji sledoval. To už se na ni upřely i oči studentů.
"Ehm, promiňte," řekla tiše a rozhodla se vycouvat z učebny a zavřít za sebou.
"Snape učí, ségra teď má Obranu!" křikl jeden kluk blízko dveří. "To zas budou body do mínusu. Nenapsala esej," povzdychl si.
Ohlédla se po hlase a kývla na chlapce. Pak zmizela.
"Tak, pokračujte v práci," ozvalo se ještě za dveřmi.

Taygeta nepřemýšlela nad tím, co má dále udělat. Vydala se k učebně Obrany, aniž by věděla, kde ji hledat. Nijak ji to netrápilo. Objevila učebnu a zaklepala.
Snape právě procházel mezi studenty, kteří trénovali probíraná kouzla. Neměl dobrou náladu. Nebelvírští přišli už o spoustu bodů. Nyní se zlostně otočil ke dveřím a kouzlem je rozrazil.
"Co se děje?" vyštěkl.
Taygeta s mírným vyjeknutím odskočila ode dveří, až spadla na zem. Rychle se zvedla.
"Co to má znamenat?" zaburácel vztekle Snape, když nikdo nevcházel. Z místa, kde stál, ji nemohl vidět.
O vteřinku později se objevila. Oddechovala. V obličeji byla celá bílá. Snape na ni pohlédl a strnul. Po pár vteřinách se otočil zpět ke třídě.
"Hodina skončila," oznámil. "Zmizte, než si to rozmyslím."
Taygeta mlčky ustoupila od dveří, aby studenti mohli odejít. Ti se valili ven opravdu rychle a neslyšně.

Když vyšel poslední student, Snape opět máchl hůlkou a dveře se hlasitě zabouchly. Dalším kouzlem je zabezpečil a zaopatřil proti odposlouchání. Pak přešel k dívce.
"Co se stalo, slečno Tureisová? Proč jste opustila byt?" vyzvídal. "Je vám špatně? Nevypadáte dobře."
Sklopila zrak. "Není mi dobře," vydechla ztěžka. Jeho výstup s hůlkou jí moc nepřidával.
"Stalo se něco, nebo se vám udělalo špatně jen tak? Bystrozoři v bytě nejsou?"
"Nejsou, proto jsem šla za vámi," přiznala.
"V pořádku," kývl. "I když není bezpečné toulat se naslepo hradem. Mohlo by se vám něco stát, když neznáte jeho záludnosti. Neměla jste potíže při hledání mé učebny?"
"Popravdě, měla. Nebyl jste tam, ale řekli mi, že jste tady. Věděla jsem, kam mám jít."
"Můžete mi to vysvětlit blíže?" nadzdvihl obočí a jeho hlas zněl nebezpečně.
"Myslela jsem, že učíte lektvary. Jen učebna byla obsazena někým jiným. Nic víc," ohradila se.
"Další z věcí, které víte, aniž by vám je někdo řekl. Stejně jako polohu učeben," konstatoval zamyšleně.

Taygeta se opřela o stěnu. "Jo, přesně," přitakala nenadšeně. "Mám pocit, že jsem tu někdy byla."
"Vypadá to, že vám Pán Zla nepředal pouze část magie, ale dokážete si vybavit i některé věci, které on ví. Jak je vidno, nejen Pán Zla, ale i Moody, který nejspíše byl obětí při rituálu, jenž se mu nepovedl a díky němuž jste zde. Jsou to sice spekulace, ale věci tomu nasvědčují."
Otřela si pot z čela. "To zní šíleně, ale tady se to asi nedá tak říct."
"Věřte mi, že tato situace není běžná ani v našem světě. Nic podobného se zatím nestalo, nebo o tom nejsou písemné doklady. Neoznačil bych to jako šílené, spíše děsivé."
"To je pro mě momentálně všechno," povzdychla si.
"Ano, já vím. Nicméně debatu můžeme odložit na později. Přijdu za vámi k večeru. Vyhledala jste mě, protože vám není dobře. Je čas, aby se na vás podívala ošetřovatelka. Vezmu vás na ošetřovnu, není to daleko."
"Já vím, ale potřebuju vás v pokoji, kde… no, není tam momentálně obyvatelno."
Zadíval se na ni, pak vytáhl hůlku, zrušil kouzla a pokynul jí ke dveřím.

Do bytu šli mlčky. Taygeta byla zabraná do svých myšlenek. V bytu už mohl Severus sám vidět, co tím dívka myslela.
"Neměla jsem to v úmyslu," okomentovala pouze.
"Nezranila jste se při výbuchu magie?" zajímal se. Nic jiného v jejím podání podobnou spoušť udělat nemohlo.
"Myslím, že ne, nezranila". Hleděla na díru v podlaze.
"Dobře. Ustupte stranou. Tohle bude potřebovat pár silných kouzel."
Udělala to, co jí muž nakázal. Mlčky sledovala, co udělá.

Snapeovi zabralo notných pár minut uvést místnost, zejména podlahu, do původního stavu. Pak schoval hůlku a zahleděl se na dívku.
"Slečno Tureisová, doufám, že už vám dochází, že je opravdu načase vaši magii začít používat a usměrňovat, aby k podobným nehodám nedocházelo. Zajisté si dovedete představit, jaký problém by byl, kdybyste takto zlikvidovala váš domov v přítomnosti své rodiny."
Taygetě bylo zle. Najednou se celá roztřásla pláčem. Obličej si schovala v dlaních.
Snape protočil panenky. Tohle mu ještě scházelo. Přivolal si lahvičku s uklidňujícím lektvarem a podával ho dívce. "Vypijte to."
Letmo na něj nevěřícně hleděla. Zavrtěla hlavou. Bylo patrné, že je krajně nespokojená. "Nechte mě tu samotnou," dodala v návaznosti.
"Dobře, zavolám vám madam Pomfreyovou. Ošetřovatelku," upřesnil a odešel, než bude dívka protestovat.


Po večeři měla Taygeta znovu návštěvu. Přišel za ní Snape tak, jak slíbil. Dívka už ho očekávala. Když vstoupil, vstala ze židle a zahleděla se na něj.
"Už se cítíte lépe, slečno?" zeptal se.
Přikývla. "Ano, je to lepší. Mohl byste pro mě něco udělat?"
"Záleží na tom, o co jde. Mohu to zvážit."
"Mohl byste mé rodině předat vzkaz?" hleděla na něj.
Všiml si, že drží v ruce list pergamenu. "Možná," odvětil zamyšleně. "Za určité podmínky."
Podala mu list. "Je mi to jasný," odtušila.
"Smím?" ujišťoval se.
"Spíš musíte," řekla tiše, ale pak kývla na souhlas.
Vzkaz byl velmi stručný. Moc vás všechny miluju, nestrachujte se o mě. Budu v pořádku. Vaše Taya.

Severus vzkaz přelétl očima. "Postarám se o jeho doručení ještě dnes," slíbil.
"Děkuju," pousmála se. Nechtěla je nechávat v tak velké nejistotě, v jaké byla ona sama.
"Nemáte zač. Občas vzkaz poslat můžete, ale raději ne moc často."
Taygeta si sedla zpět na židli. Hleděla stranou. Oči se jí leskly, ale neplakala.

Co vaše magie, je to nyní v klidu po události z dopoledne?"
"Nevím. Myslím, že je to lepší." Stále hleděla stranou.
"To budu muset bydlet tady?" zeptala se. "Nemám žádné své věci, prostě nic," tiše rekapitulovala.
"Když mi napíšete seznam věcí, které budete chtít z vašeho domova, mohu tam poslat bystrozory, aby to zařídili. Případně není problém cokoliv koupit v obchodě, když budeme vědět, co si přejete."
"Fajn. Jen už nemám u sebe peníze. Poslední jsem měla ve svém oblečení," povzdychla si.
"Svůj původní oděv máte stále u sebe, jen byl přeměněn na pohodlnější a vhodnější pro toto místo. Otázku peněz řešit nemusíte. Veškeré náklady budou uhrazeny z našich zdrojů."
Zavrtěla nechápavě hlavou. "Jak myslíte," podotkla.

"Nechám vás přemýšlet nad seznamem věcí, ať vám je mohou přinést. Pokud by vás přitom napadl důvod, kam byste mohla jakoby odjet, aby si o vás rodiče nedělali starosti a bylo to pro ně uvěřitelné, budeme vám za nápad vděčni."
"Nevím. Těžko by uvěřili, že jsem někam odjela, aniž bych je o tom předem neinformovala. To já nedělám."
"Je mi jasné, že to není standardní situace. Bude třeba ujistit se, že rodiče nebudou panikařit. I tak je lepší vymyslet uvěřitelnější důvod, než naprosto neuvěřitelný. Výběrová internátní škola, po které jste toužila? Práce pro hudební skupinu, jež je vám blízká? Práce u charitativní organizace na druhém konci světa?" nastínil pár možností.
"Teď… vážně nevím. Já rodičům nelžu, když už spolu vycházíme dobře," osvětlila. Bylo vidět, že by snad raději víc rodině nesdělovala.

"Pokud nechcete, abychom jim něco vysvětlovali, bude lepší obstarat vám věci nové, ne vaše vlastní z domova. Záleží na vás, pro nás to problém nebude."
"Máte pravdu. Raděj tam nechoďte. Jen… ten dopis jim předejte, prosím," zamrkala.
"Dobře. Jdu to zařídit. Vy se postarejte o seznam věcí. Až ho budete mít, předejte ho bystrozorům. Tonksová by tu měla za chvíli být. Končí jí služba."
Taygeta na něj pohlédla. "A co dál? Co bude dál? Když už jsem tu nucena zůstat, tak se aspoň chci něčemu věnovat a učit se." Nemínila svá slova útočně, nýbrž rezignovaně.
"Máte zájem učit se magii?" podivil se. Doposud se tomu dívka pozitivně nestavila.
"Ano, mám," se zaváháním odpověděla.
"Dobrá. Zítra vám dám vědět, kdy vyrazíme na nákup," řekl potěšeně.
"Myslela jsem, že mám napsat jen seznam?" zmateně zareagovala.
"Ano, to se nemění. Spolu půjdeme na nákup jinam. Pokud chcete začít kouzlit, musíte mít hůlku a tu vám nikdo jiný obstarat nemůže," vysvětlil.
"Aha. Do Příčné ulice," řekla zamyšleně.
Zkoumavě na ni pohlédl. "Zjevně další věc, kterou vám není třeba vysvětlovat. Máte ještě nějaké další otázky?"
"Ne," pousmála se. "Vím o té ulici dost. Z toho vašeho Věštce." Poprvé za celou tu dobu se tvářila opravdu pobaveně.
"Ach tak, rozumím," ušklíbl se.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Naše povídky zde zveřejněné vycházejí z děl J. K. Rowling (Harry Potter) a nebyly napsány za účelem finančního zisku autorů.