6. kapitola - Jak to víte?

10. února 2018 v 11:20 | Snapeovky |  PROROCTVÍ
6. kapitola
JAK TO VÍTE?

V této kapitole dostane známé pořekadlo:"vím, že nic nevím" nový rozměr. Může být těžké pochopit, co se v ději odehrává, svůj význam to má. Jak to vnímáte vy?



Další den nechal Snape dívku odpočívat. Zastavil se za ní znovu po večerce. Měl náročný den. Výuka, dohled nad školním trestem a k tomu nečekané povolání od Pána Zla. Díky němu nabyl přesvědčení, že Pán Zla o ničem neví. Chtěl po něm silné regenerační lektvary, cítil se velmi slabý. Fyzicky, i po magické stránce. Zdůvodnil to nepodařeným experimentem.
"Slečno Tureisová," oslovil ji při příchodu. "Je vám již lépe?"
Taygeta ležela na posteli zády k příchozímu. Nevěděla, jak na takovou otázku reagovat. Jak se cítí? Sama neví. Co má dělat? Nemá na výběr. Před chvílí se jakžtakž uklidnila.
"Bolí mě hlava," řekla pouze a otřela si slzy.
"Chtěla byste lektvar proti bolesti, nebo vám již nějaký dávala madam Pomfreyová?" zajímal se.
"Nechci nic takového," odmítla. "Už si začala zvykat na zvláštní termíny, které lidé kolem ní používají.
"Dobře," přikývl. "Po fyzické stránce byste měla být v pořádku. Vypadá to, že vaše zdravotní potíže jsou způsobené reakcí vašeho těla na nově nabytou magii. Když se ji začnete učit zvládat, mohly by obtíže odeznít.

Taygeta se posadila a pootočila se na muže. "Chtěla bych být sama," řekla tiše. Snape si mohl všimnout, jak je uplakaná.
Muž pokrčil rameny. "Jak myslíte, i když nevím, zda je samota pro vás to pravé. Nechám dveře vašeho pokoje odemčené, pokud byste si chtěla promluvit s někým z bystrozorů, kteří v tomto bytě přespávají. Mimo byt ale neodcházejte. Nemuselo by to být bezpečné. Hrad je plný nástrah a v noci byste se pomoci nedovolala." S těmito slovy odešel.
Taygeta se po jeho odchodu znovu zavrtala do deky. Potřebovala si poplakat. Byla smutná, moc se jí stýskalo. Přestávala doufat, že by se dostala domů. Proč se to muselo stát zrovna jí?


Taygeta se ráno probudila. Po několika dnech konečně spala celou noc. Byla po včerejšku vyčerpaná, jelikož většinu dne proplakala. Sedla si na postel a rozhlédla se. Bylo brzo na snídani. Zatím tu na stole jídlo nebylo. Pohlédla na své oblečení a zatvářila se sklesle. Kouzelníci nejspíše nepřemýšlejí po praktické stránce.
Po pár minutách se zvedla a přešla ke dveřím. Byla zvědavá, zda zůstaly otevřené, jak o tom hovořil muž. Vzala za kliku a podivila se, že ji mohla stisknout a otevřít. V místnosti, kam ústil její pokoj, se u stolu nacházeli tři lidé. Dva muži a jedna žena. Právě snídali a o něčem debatovali.

"Ehm," odkašlala si, jelikož neměla ráda, když vstoupí do místnosti a nikdo si jí nevšimne.
Bystrozoři ztichli a zahleděli se na ni.
"Ahoj," zareagovala jako první Dora. "Potřebuješ něco?"
"Nejsem si jistá, zda mi s tím zrovna vy pomůžete," zapochybovala.
"Zkus to," usmála se. "Minimálně ti můžu zavolat někoho, kdo ti s tím pomoci může, pokud to my nezvládneme. Teda, pokud nežádáš dopravit domů, ale to ti asi Snape vysvětlil, že není možné."
"Hm… Nemám vůbec žádné věci," rozhodla se mluvit přímo. "Momentálně postrádám oblečení a ručník."
"Omluvte nás, pánové," usmála se Dora a šla za ní.

"Promiň, nevěděla jsem, že se o tebe nepostarali. No jo, chlapi, hned to napravíme." Vytáhla hůlku a přehoz na křesle přeměnila v osušku, na kterou použila ještě osvěžující kouzlo. "Oblečení ti zatím očistím kouzly, a když mi řekneš, jakou máš velikost, seženu ti náhradní. Ještě dnes je budeš mít," usmála se. "Nedošlo jim nespíše, že kouzlit ještě neumíš, tak je potřeba, aby ses obešla jinak."
Taygeta ji nevnímala. Jen nevěřícně hleděla na osušku. "Co, c-co to… bylo?" vyjekla úžasem.
Dora na ni hleděla zmateně. Netušila, co ji tak rozrušilo.
"Co myslíš?" musela se zeptat.
Taygeta se natáhla a vzala do ruky osušku. Tázavě k ženě vzhlédla.
"Jo, tohle," usmála se. "Přeměnila jsem první věc, co byla po ruce. Popravdě, ten přehoz byl příšernej," zažertovala. "Ale pokud chceš, koupím ti nejen oblečení, ale i pravý ručníky," mrkla na ni. "Asi ti to musí přijít děsivé, když si kouzla dřív neviděla."
"Není to děsivé, je to šílené," hlesla.

"Nemusíš mít strach. Je to teď osuška stejně jako ty klasické. Nepřemění se ti zpátky, když ji budeš používat. Jo, to když jsem tady studovala a ještě jsem tak dobře nekouzlila, tak mohla mít osuška i čumáček, nebo třeba krajky," zavtipkovala.
Dívka se pousmála. Nebyla si jistá, co by na to mohla říct. "Já půjdu do koupelny," řekla tiše.
"Jasně," kývla Dora. "Půjdu teď vedle, ať můžeš shodit oblečení a za pět minut přijdu a zakouzlím na ně čistící a osvěžující kouzlo, souhlasíš?"
"Hm, tak jo," přistoupila na návrh.
"Neboj, pohlídám, aby ti sem nikdo nevlítl," zasmála se Dora. Odcházela, aby dívce nechala soukromí.
"Díky, Nymfadoro," řekla Taygeta nezúčastněně a vykročila směrem ke koupelně.
Dora se zastavila v půli kroku. "Ty znáš mé celé jméno?" podivila se užasle.
Taygeta se ohlédla. "Já, ani nevím," řekla zmateně.
Dora ji přejela pohledem, zavrtěla hlavou a odešla.


Odpoledne na pokoj Taygety někdo zaklepal.
"Jo, slyším," řekla lehce zvýšeným hlasem.
"Ahoj," pozdravila ji zvesela Dora, když vešla. "Nebudu tě rušit dlouho. Jen jsem ti donesla nějaký ty věcičky."
"To je dobře. Nejraději bych tu ale měla svoje vlastní věci," přiznala.
"Časem ti třeba pro něco skočíme. Zatím se budeš muset spokojit s tímto. Máš tu nejen oblečení a ručníky, ale i další věci, které se ženám hodí. Sehnala jsem ti i nějaké mudlovské oblečení, co si můžeš vzít pod hábit, aby ses necítila tak nepřirozeně. Na hábity zvyklá jistě nejsi. Také jsem ti donesla nějaké knihy, kdybys chtěla zahnat nudu a dočíst se něco o světě, do kterého jsi přišla."
Taygeta kývla a zahleděla se na věci. "Díky. Knihy si přečtu, až… no, ještě jsem to nepřijala. A vůbec mi nevyhovuje, že tu jsem tak zavřená. Bez společnosti."

"Vím, že to pro tebe musí být těžký. Zkus to vydržet. Klidně kdykoliv zajdi mezi nás bystrozory zde v bytě, když tu někdo bude. Nekoušeme, neboj. Jo, to kdyby tady byl můj parťák Moody, tak bych ti to zaručit nemohla. Ale ten tu nebude." Najednou byla smutná a párkrát zamrkala, aby zahnala slzy, co se jí draly do očí.
"Vím, že zemřel," řekla konverzačním tónem a přitom si zaujatě listovala knihou.
Dora se zarazila. "Jak to můžeš vědět?" vyhrkla podezřívavě. Nechápala, proč by jí Snape o Moodym říkal.
"Co?" vzhlédla k ní. "O čem mám vědět?" Byla zmatená.
"Tys říkala, že víš, že zemřel," zopakovala její slova.
Taya zamrkala. "A zemřel?" udiveně se zeptala.
"Ano," přitakala smutně. "Před pár dny."
"Nevím, proč jsem to řekla," přiznala Taygeta. "Jen takový pocit."

Dora na to raději nic neřekla. "Pokud budeš něco dalšího potřebovat, stačí říct. Víš, kde nás najdeš," oznámila dívce a odešla z pokoje.
Taygeta nechápavě zavrtěla hlavou a vzala do ruky knihu, kterou předtím listovala. Byla to příjemná změna.
Dora byla situací natolik znepokojena, že opustila Bradavice a šla podat hlášení Kingsleymu.


Odpoledne po vyučování navštívil Taygetu Severus. Stále seděla nad knihou. Když muž přišel, zavřela ji a odsunula od sebe.
"Jak se cítíte?" zajímal se.
"Jako Alenka v říši divů," odpověděla mu na zbytečnou otázku nic neříkající odpovědí.
"Prosím?" nadzdvihl obočí.
Pohlédla na něj. "To neřešte."
"Jak myslíte. Přišel jsem si s vámi promluvit o vaší schopnosti magie."
"Obávám se, že vám k tomu nemám, co říct," odtušila smutně.
"Nejde o otázku, jak jste k ní přišla, ale co s tím hodláte dělat," poopravil její směr přemýšlení.
"Já?" zeptala se pobaveně. "Evidentně nemá smysl říkat, že nic," dodala hořce.

"To samozřejmě říci můžete. Nemůžeme vás nutit. Nicméně by to nebylo dvakrát moudré. Již víte, že z důvodu bezpečnosti musíte zůstat v kouzelnickém světě, nejlépe v ústraní. Buď můžete zůstat zde, nudit se při nic nedělání a jen čekat, kdy opět vaše magie najde cestu ven a něco provede. Navíc vám bude pravděpodobně častěji špatně, protože magie bude chtít popustit uzdu. Nebo se rozhodnete čas strávený zde zúročit a začít se magii učit ovládnout. Čím dříve se vám to podaří, tím dříve přestanete být alespoň vy sama hrozbou pro své okolí a sebe. Což je jeden ze dvou důvodů, proč se vás snažíme chránit zde," připomněl.
"Nemusíte být tak dramatický," promluvila po delší pauze a vstala. "Mám ráda společnost a zábavu. Teď vůbec nevím, co by bylo lepší. Možná samota."
"I kouzelníci znají zábavu, slečno Tureisová."

"Nepochybuju. Prostě nevím, co vám na to říct. Stále platí, že," rozhodila rukama, "chtěla bych si žít svůj život. Doma. Ne ten váš."
"Ano, já vím. To však není reálné."
"Tomu se mi stále nechce věřit," přiznala těžce. "Proč bych už nikdy neměla vidět svou rodinu? Nic jsem nikomu neudělala."
"Neřekl jsem, že nikdy. Nyní to možné není. Věřím, že za nějaký čas se vrátit mezi mudly budete moci, budete-li chtít."
"Budou se o mě strachovat," vydechla. To nemělo logiku.
"Pochopitelně. Nicméně strach o vás je stále lepší, než riziko, že budou v nebezpečí. Stejně jako vy."
"To je váš pohled," vytkla mu.
"Spíše racionální pohled, z nadhledu."
"To říkáte jen proto, že nemáte rodinu," hlesla tiše.
"Máte pravdu. Nemám rodinu. Kdybych ji měl, nechtěl bych ji svoji lehkovážností ohrozit."
"Nedělejte to!" řekla varovným tónem hlasu. "Neměl byste soudit pohnutky druhých."

"Slečno Tureisová, nejspíše jsem vám opomněl sdělit jednu důležitou věc. Pán Zla nemůže vystát mudly. Lidi bez magických schopností. Pokud se dozví, že nejspíše předal část své magie mudle, bude zuřit. Přímo běsnit. Jeho hněv určitě bude směřovat proti vám a rodině. Buď se můžete vrátit domů a pokorně čekat, až se objeví, velmi brutálně umučí vaše blízké a poté i vás. Nebo se můžete učit magii a být připravena ochránit sebe i je. Nesoudím vaše pohnutky. Snažím se vám otevřít oči."
Složila si ruce na hrudi. "To jste mi nemusel říkat," hlesla po chvíli.
"Právě naopak. Měl jsem vám to vysvětlit mnohem dříve. Mám dojem, že si stále neuvědomujete vážnost situace."

"Já vím. Věděla jsem to ještě dříve, než jste mi to řekl!" konstatovala.
Vpíjel se do ní pronikavým pohledem. "Jak to víte?"
Taygeta si sedla na postel. "To nevím," zamyšleně hlesla.
"Co všechno ještě víte?"
Zavrtěla hlavou. "Co myslíte?" řekla trochu nešťastně.
"Netuším. Slečno Tureisová. Musíte uznat, že je trochu podivné, když znáte věci, které vám nikdo o našem světě neřekl."
"Vy mi to vysvětlete. Já to nevím."

"Netuším, co se děje. Neměl jsem ani zdání, že o určitých věcech víte, proto se ptám, co všechno. Je zbytečně říkat vám věci, které jsou vám již známy."
"Já to vím, ale ne proto, že bych to věděla… Když se o něčem mluví, tak mám najednou pocit, že to vím odjakživa. Netuším, jak to lépe vysvětlit," dodala.
"Zajímavé," hlesl zamyšleně. "Pokud se tak opět stane, řekněte mi to. I kdyby se vám to nezdálo důležité."
Na onu výzvu pouze přikývla.

"Ať už je důvod pro to, co víte, jakýkoliv, vaše propojení na Pána Zla je děsivé. Pokud vy dokážete zjistit, jaký je a co dělá, o to více se dá očekávat, že on se dozví něco o vás. Rozmyslete si dobře, zda se začnete připravovat a učit magii, nebo budete pasivně čekat. Nebudu vás neustále přemlouvat. Máte svoji hlavu."
"Není to tak jednoduché. Jen se rozhodnout. Souvisí s tím mnoho dalších věcí."
"Neřekl jsem, že je."
"Dejte mi čas."
"Já vám ho dát ještě mohu, ale neovlivním, co udělá Pán Zla a kdy. To mějte na paměti."
"To nic nezmění na faktu, že mi chybí domov," sklopila zrak a zadívala se do rohu místnosti."
"V tom nic udělat nemohu," okomentoval Snape. S těmito slovy odešel.
 


Komentáře

1 Thalie Thalie | 10. února 2018 v 14:28 | Reagovat

No, prvně mě napadlo, že by ta dívka nevědomě ovládala čtení myšlenek (nemyslím přímo nitrozpyt) ale to nějak už nedává smysl.
Při tom rituálu na ni nějak musela ulpět magie Moodyho, Voldemorta nebo jich obou.

2 Ally Ally | 10. února 2018 v 14:35 | Reagovat

Můžu připomenout, že Taygeta kouzla neovládá - neumí nitrozpyt ani nitrobranu. Nemá žádné jiné netradiční schopnosti. No, Snape předpokládá, že magii získala nejspíše od Voldyho. Všichni se ale můžou jen domnívat. :)
Díky za komentář.

3 Any Any | 12. února 2018 v 10:20 | Reagovat

Chybí mi tu Sevieho sarkasmus! že bude taky sarkastický? žjooo? :D

4 Ally Ally | 12. února 2018 v 14:18 | Reagovat

Jasně že bude. :) Zejména až bude nablízku nějakej ten Nebelvír. O:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Naše povídky zde zveřejněné vycházejí z děl J. K. Rowling (Harry Potter) a nebyly napsány za účelem finančního zisku autorů.