5. kapitola - Procházka

5. února 2018 v 21:36 | Snapeovky |  PROROCTVÍ
5. kapitola
PROCHÁZKA

Taygeta se konečně dozví trošku více informací.


Bylo již po desáté hodině večerní, když se ozvalo zaklepání na dveře pokoje, kde byla Taygeta zavřená.
"Hm, jo," řekla dívka od stolu, u kterého seděla.
"Dobrý večer, slečno Tureisová," pozdravil ji Snape, když vstoupil.
"Jak pro koho," zamumlala dívka.
"Už nám věříte, že nejde o nějakou hru?" zeptal se vážně.
"Uznávám, že má moje teorie trhliny," hlesla rozvážně.
"Chcete si promluvit?" nabídl. "V klidu?" dodal důrazně.

Taygeta vstala od stolu. "To vám nemůžu zaručit," řekla popravdě, jak to cítila.
"Co byste řekla malé procházce?" navrhl. Doufal, že mimo zdi pokoje, kde byla zavřená, by se mohla zklidnit. Vůbec neměl radost, že ji Brumbál dal na starost zrovna jemu.
Zamračila se. Cítila strach, také i zvědavost. "Když myslíte…" letmo na něj pohlédla.
Snape jí pokynul a vyšel ze dveří.
Chvíli váhala, následně se rozhodla jít za mužem. "O co tu jde?" zeptala se ho, když chlapíka dohnala. Šel svižným krokem. Nevypadalo to, že by se obával, že by mohla utéct.
"Co máte na mysli, slečno?" Nechápal její otázku.
"Stále nerozumím tomu, proč je důležité, abych zde zůstala."
"Bylo by krajně nezodpovědné nechat vás jen tak být."

Taygeta lehce zavrtěla hlavou a rozhlížela se kolem sebe. "Takže… tohle je… ehm… škola?"
"Ano," přikývl. "Nacházíte se v Bradavické škole čar a kouzel. Přes den jsou chodby plné studentů a profesorů. Nyní je po večerce, takže bychom neměli na nikoho natrefit.
"Kouzla a čáry nemohou existovat," zamumlala si spíše pro sebe. Těžko se jí věřilo i pouhému faktu, že je tato starobylá budova školou. Chodby alespoň nasvědčovaly tomu, že jde o nějaký hrad či zámek.
"Mudlové jsou opravdu zabednění," ušklíbl se. "Sama jste magii pocítila a trváte na tom, že není?" nadzdvihl obočí.
"Nevím, co jsem cítila," ohradila se. "Není to zas tak jednoduchý, milej pane," zavrčela.
"Nevíte, co jste cítila, když jsem vás kouzlem odhodil na postel?" vysmíval se. "A ano, z mudlovských novin jste jistě zvyklá na pohybující se fotografie a kouzelnický text. Pán Zla si uměl vybrat vskutku inteligentní mudlu," sršel ironií. Její drzá slova jej popudila.

Zastavila se na místě. "Kdo si koho vybral?" vyjekla. "Kdybyste na mě mluvil anglicky, nemusela bych si připadat jako idiot."
"Pokud se mnou hodláte mluvit tímto tónem, zůstanou vaše otázky nezodpovězeny," varoval ji.
"Nemám jediný důvod, proč s vámi mluvit jako s přítelem. Zapomněl jste snad, že jste to vy, kdo mě tu drží proti mé vůli?" připomněla mu.
"I kdybych byl vaším nepřítelem, jak naznačujete, nebylo by moudré mne popuzovat proti sobě," ušklíbl se.
Povzdychla si. "Nemám to v úmyslu. Chcete po mně pochopení a sám ho nemáte." Rozhodila rukama. Tohle vážně nikam nevedlo.

Severus se na ni zahleděl a po chvíli promluvil. "Máme vážné podezření, že to, jak jste se tu ocitla a najednou jste čarodějka, je dílem velmi temné magie nejmocnějšího černokněžníka na světě. Nevíme, o co se pokoušel, ale zjevně jeho kouzla selhala. Nějakým způsobem vám předal část magie. Nyní jste vy i vaše okolí ve dvojím nebezpečí," začal rozvážně vysvětlovat.
Hleděla na něj. Po jeho slovech jí žaludek udělal několik kotrmelců. "V jakém nebezpečí?" optala se tiše a ruce si složila na hrudi.
"Pán Zla nejspíše zatím neví, že vám předal magii, nebo netuší, kde vás hledat. Pokud to zjistí, půjde po vás. Stejně jako když se o tom dozví později. Nezastaví se před ničím. Takže, pokud by vás mohl dostat skrze vaše blízké, udělá to. Druhým nebezpečím jste vy sama. Neumíte pochopitelně vaši magii ovládat. Rozčílila jste se a spontánně rozvibrovala nábytek v místnosti. Kdo ví, co se může stát příště. Měla byste být pod kontrolou a učit se kouzla ovládnout dříve, než ublížíte sobě či vašemu okolí."

Taygeta se rozhodla, že jeho slova komentovat nebude. "Fajn, i kdyby… Proč by po mně někdo vůbec šel? Nechci se věnovat té vaší magii."
"Pán Zla nestrpí neúspěch. Chtěl by vědět, nakolik se mu jeho záměr vymkl z ruky, zda pro něj i tak nemůžete být užitečná. A zda jej neohrozíte."
"Cože?" vyprskla smíchy. "Musí mít svých starostí dost. Nemám v úmyslu ohrožovat někoho, koho ani neznám."
"Dejme tomu, že je Pán Zla poněkud… paranoidní," ušklíbl se.
"To je… přinejmenším slabé slovo," zamumlala. "Každopádně když o mně neví, já o něm taky nechci vědět, z čehož vyplývá, že se v klidu můžu vrátit domů."
"Opravdu? Takže chcete vědomě ohrozit ostatní svojí nezvládnutou a kdoví jak silnou magií? Čekat, až Pán Zla zjistí, co se stalo a přijde si pro vás? V tom případě asi nemáme o čem hovořit, jste-li tak sobecká."
Pokrčila rameny. "Někdy musíte myslet i na sebe. Je to moje riziko a moje rozhodnutí. Už můžu jít?" dodala, jakoby se nic nestalo.
Severus na ni upřel pohled. Rozhodl se zkusit nitrozpyt, zda to dívka myslí vážně. Už jednou se o to pokoušel, když s ní mluvil dříve, a nepodařilo se mu to. Nyní se však plně soustředil. K jeho údivu se mu to nepovedlo ani nyní. Toto zjištění se mu nelíbilo.
Taygeta pocítila slabost a opět podivný nával horka. Ruce jí začaly nepříjemně brnět. Rozhodla se, že se posadí na zem, aby zamezila dalším komplikacím.

"Pojďte, slečno Tureisová, vrátíme se zpět. Půjdu oznámit řediteli vaše rozhodnutí, aby vám vymazal paměť," vybídl ji Snape stroze.
"Myslíte, že mám zájem vyprávět o tom, co jsem viděla a slyšela? Nejsem blázen," ohradila se. V obličeji nevypadala vůbec dobře.
"Bezpečností opatření. Nemusíte se obávat. Většinou se kouzlo povede. Neměla byste přijít o všechny vzpomínky," poznamenal bez účasti.
"O všechny vzpomínky? To nemůžete myslet vážně! K čemu by vám takové opatření bylo," zavrčela, "když mám podle vás nějakou magii, o kterou jsem se neprosila?" tiše dodala.
"To pouze v případě, kdyby kouzlo selhalo. Většinou se to nestává. Nikdy si nemůžeme být jistí."

"Vy mi teď vůbec, ale vůbec nepomáháte," vydechla ztěžka. Bylo jí dost podivně.
"Měl jsem za to, že o pomoc nestojíte," komentoval udiveně. "Zněla jste rozhodnutě, že vás nezajímá nic než vaše pohodlí. Je chybou, že to respektuji?" utahoval si z ní.
"Momentálně mě moje pohodlí zajímá ze všeho nejvíce," zavrčela netrpělivě. "Je mi hrozný horko."
"Zvláštní," podivil se. "Necítíte se dobře?"
Taygeta přikývla na souhlas. "Jako minule," řekla už normálním, konverzačním tónem hlasu.
"Pojďte. Vezmu vás zpět a zavolám k vám ošetřovatelku."

Taygeta se s námahou postavila a rozhodla se muže uposlechnout. Začalo se jí špatně dýchat. Ať se dělo cokoliv, nebyla to legrace.
 


Komentáře

1 Any Any | 5. února 2018 v 21:51 | Reagovat

Nitropyt - všelék na všechno - a nezabírá? Hmmm? :)

2 Ally Ally | 6. února 2018 v 10:05 | Reagovat

To už je Severusův zlozvyk. :) Jen si nejsem jistá, zda se dá říct, že nezabírá. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Naše povídky zde zveřejněné vycházejí z děl J. K. Rowling (Harry Potter) a nebyly napsány za účelem finančního zisku autorů.