4. kapitola - V zájmu Řádu

1. února 2018 v 22:07 | Snapeovky |  PROROCTVÍ
4. kapitola
V ZÁJMU ŘÁDU

Brumbál se vrací do Bradavic a dozvídá se novinky. Čeká ho rozhovor se šéfem bystrozorů. Taygetu zase čeká setkání s naším oblíbeným profesorem. :)



O dva dny později, když se vrátil z cesty Brumbál, neměl ani čas na odpočinek. Jen co dorazil do ředitelny, přišel za ním Kingsley.
"Posaďte se," vyzval ho Brumbál.
"To byste měl hlavně vy. Mám pro vás zajímavou zprávu," odvětil vážně a posadil se.
Brumbál se na něj zahleděl skrze své půlměsícové brýle. "O co se jedná?"
"Za vaší nepřítomnosti se Bradavice rozrostly o jednoho obyvatele."
"Ano?" pátravě na něj hleděl.
"Objevila se tu podivná dívka. Sama netuší, jak a proč. Díky výslechu jsem zjistil, že o existenci kouzelnického světa nemá ani potuchy. Je to zvláštní. Přitom je obdařena magií a je z Walesu, takže mne udivuje, že ji nezaznamenala Bradavická kniha."
"To je velmi…" hledal správná slova, "neobvyklé. Znepokojující, vzhledem k zabezpečením Bradavic."
"Kontrolovali jsme to. Ochrany Bradavic zůstaly nedotčené."

"Co o tom soudíte vy, Kingsley?" zeptal se Brumbál zamyšleně.
"Popravdě, vůbec netuším. Zatím jsem vyhověl prosbě Minervy nechat ji zde, dokud se nevrátíte, kvůli Řádu. Nicméně ji stejně budu muset odvést na Ústředí. Je příliš opředena tajemstvím."
"Rád bych si s dívkou promluvil osobně. Jsem rád, že jste ji ponechali zde. Nebylo by moudré na tento případ poukazovat."
"To ani nemám v úmyslu. Doteď o její existenci zde vědí pouze bystrozoři z Řádu."
Brumbál přikývl.
"Máte nějaké tušení, co to může znamenat, Brumbále?"
"Nemyslím si… v tuto chvíli," řekl tiše.
"Dobrá. Promluvte tedy s dívkou a pak ji odvedu."
Brumbál přikývl.


Zhruba o tři hodiny později se Kingsley vrátil za Brumbálem.
"Už vám slečna Tureisová sdělila informace, které jste potřeboval? Chtěl bych ji odvést."
"Posaďte se," pobídl ho Brumbál. "Mám jisté odpovědi," přisvědčil.
"Nějaké informace by se mi jistě hodily," poznamenal bystrozor a sedl si.
"Nemyslím, že bych věděl o něco více, než vy," ujistil muže. "Soudím, že je v našem zájmu, aby slečna neopouštěla Bradavice."
"Opravdu? Jak tomu mám rozumět? Pokud se domníváte, že dívka může být hrozbou, měla by naopak Bradavice co nejdříve opustit."
"Naopak. Mám důvody k tomu, abych věřil, že může pomoci naší straně. Víc, než si sama dovede představit."
"Poslouchám. Jistě chápete, že nemohu učinit rozhodnutí ponechat ji zde bez vysvětlení."

"Věřte mi, že je to důležité," apeloval Brumbál. "To děvče bylo s velkou pravděpodobností předurčeno k tomu, aby sehrála důležitou roli v boji proti Voldemortovi," prohlásil a hleděl na něj.
Kingsley se na něj zadíval překvapeně. "Jste si jistý? Neumí ani kouzlit, nejspíše ani neví o své magii," namítl.
"Neví," přisvědčil Brumbál. "Bude potřeba, aby se se svou magií naučila pracovat."
"Není mi jasné, jak jste přišel ke svému přesvědčení," řekl pochybovačně.

"Existuje… další věštba," ozval se Brumbál po delší odmlce.
"A ta se vztahuje na čarodějku žijící celý život jako mudla?"
Ředitel zavrtěl hlavou. "Jistým způsobem předpovídá, co se tu před pár dny stalo. Příchod neznámého kouzelníka na straně světla…"
"V případě slečny Tureisové stěží můžeme hovořit o kouzelníkovi. A vy už jí přisuzujete i stranu, na které bude bojovat? Nezvládá ani nejjednodušší kouzlo. Ba co více, nemá ponětí, že něco jako kouzla existuje," argumentoval Kingsley věcně.
"Přesně o takové osobě věštba pojednává. Svůj skrytý talent bude muset teprve probudit a poznat svět, do kterého byl nedobrovolně vržen."

"Nikdy jste o takové věštbě nemluvil."
"Nepovažoval jsem to za nutné," hleděl na muže.
"Předpokládám, že po mně budete chtít skutečnost o objevení dívky ututlat v zájmu Řádu," procedil Kingsley zamyšleně.
"Bylo by to vhodné nejen v zájmu Řádu, také v zájmu bezpečnosti děvčete," poznamenal.
"Přeberete za situaci odpovědnost? Jak jsem byl zpraven, z bystrozorů o dívce vím pouze já a Tonksová. To by problém nebyl.
"Jistě, zodpovědnost přeberu osobně," přisvědčil.
Kingsley kývl. "Dobře tedy, i když z toho nemám dobrý pocit. Ale věřím vám, že se postaráte o bezpečnost všech v Bradavicích."
"Děkuji vám, Pastorku."


Taygeta znuděně ležela na posteli. Byla ze všeho rozmrzelá. Už chtěla domů. Nerozuměla tomu, proč ji zde drží a co jsou zač. Pokaždé, když jí donesli jídlo, dožadovala se vysvětlení. Vždy slyšela tu stejnou odpověď. Nemůžeme s tím nic dělat. Také se nedomohla vrácení svého oblečení. Z jejího nudného zevlování ji vyrušilo zaklepání na dveře, které se vzápětí otevřely. Vešel muž celý v černém. Na sobě měl něco jako plášť.
Taygeta se posadila. Nohy si dala křížem a hleděla na muže.
"Dobrý večer, slečno Tureisová," pozdravil bezvýrazným hlasem a přešel k ní. Upřel na ni svůj pronikavý pohled.
"Nemusíte ke mně chodit tak blízko," řekla pevným hlasem. Ve skutečnosti jí to nebylo příjemné ani trochu.
"Přišel jsem si s vámi promluvit," prohlásil a její výlev nekomentoval.
Povzdychla si a postavila se. "Jak myslíte," řekla neúčastně.
"Byl jsem požádán, abych vám zodpověděl některé z vašich otázek, které jistě máte.
"Aha. Mám jen jednu. Proč mě nenecháte jít domů?" zeptala se.
"Je mi líto, ale to není možné."
"Kecy! Nemůžete mě tady tak držet. "Chci domů," spojila si ruce na hrudi.
"S ohledem na vaši bezpečnost to není vhodné."
"Moment. O čem to tu mluvíte?" zmateně zareagovala.

Severus Snape si sedl poblíž mladé ženy. "Nevíme přesně, co se stalo. Máme pouze náznaky. Byla jste vytržena z vašeho světa mezi kouzelníky a sama jste získala magii, což rozhodně není obvyklé."
Taygeta na něj pohlédla se známkou úžasu v očích. "Prosím?" zareagovala. "To nemůžete myslet vážně," vrtěla hlavou.
"Chápu, že to zní neuvěřitelně. Je to ale pravda."
"Fajn. Co kdybychom zapomněli na váš komentář a raději mě pustili domů?" navrhla popuzeně.
"To by nebylo moudré, slečno Tureisová. "Jak vzhledem k vaší bezpečnosti, tak i bezpečnosti vašich blízkých. Nehledě na to, že by to nebylo žádoucí ani pro kouzelnický svět."
"O co vám jde?" obořila se na Snapea. "I kdybych vás brala vážně, co je mi po vašem světě? Nikdy jsem se nezajímala o hokusy-pokusy," hleděla na muže s opovržením, jakoby to byl nějaký fanatik.
"Nemám na mysli takzvané kouzelníky s lacinými triky tahající králíky z klobouku. Hovořím o pravé magii," upozornil ji.
"Vy mě neposloucháte," ignorovala ho. "Já CHCI domů!" vztekle po něm vyjela.
"Uklidněte se, slečno," sykl vztekle. "Neposloucháte vy mě. Není - to - možné," řekl velmi důrazně.
"To je nesmysl!" zavřískla. Cítila zoufalství a vztek.

Taygeta, která před chvílí vylítla ze židle, pocítila, jak se jí začala pod nohama chvět podlaha. Ze sotva znatelného třesení se na stolku roztřásly sklenky od snídaně, až po nábytek v místnosti.
"Slečno Tureisová, snažte se prosím uklidnit," hlesl Severus. Byl dokonale zaskočený. Takovou sílu její spontánní magie nečekal.
Taygeta roztřeseně dopadla zpět do křesla. Ruce a nohy se jí třásly, nebylo jí dobře. Pohltil ji jakýsi neznámý pocit tepla, které zaplavilo její tělo.
"Nic se neděje, slečno. Vaše magie se v rozrušení projevila a hledala si cestu ven. Jelikož ji zatím neumíte ovládat, šlo o spontánní výbuch. I proto je nebezpečné, abyste se nyní vrátila do světa mudlů."
Už nechtěla nic slyšet. "Nic mi neříkejte, už mlčte," požádala sklíčeně.
"Mám za vámi přijít později?" navrhl.
"Jděte pryč!" zareagovala. Byla ze všeho vykolejená.
Snape na ni chvíli hleděl, poté beze slova odešel. Nemělo cenu se s ní dohadovat.


Ráno seděla Taygeta na posteli a přemýšlela. Nic jiného ani dělat nemohla. Na stole ležel tác se zbytky snídaně, kterou jí přinesla nějaká žena. Byla bezradná. Stále netušila, kdo a kam ji unesl. A hlavně proč. Vypadalo to na pěkně cáklej spolek. Možná nějaká sekta. Tohle už nebyl nevinnej žert jejích přátel.
Snape neměl v úmyslu za dívkou chodit tak brzy, ale Brumbál naléhal. Bylo od něj šlechetné, že mu poskytl alespoň o něco více informací, než měl ve zvyku. Zaklepal na dveře pokoje a vešel.
Taygeta vstala a zahleděla se na příchozího. Ach ne, zase ten exot ze včerejška. To jí scházelo. Neobtěžovala se pozdravit.

"Dobré ráno, slečno Tureisová," řekl Snape nevzrušeně. "Doufám, že si spolu budeme moci promluvit."
"Doufám, že mě konečně pustíte domů."
"Ne, není to možné," připomenul jí.
"Hele, mám práci. Nechci, aby mě z ní vylili. Chápete? Už to přestává být sranda."
"Nemáte pravdu, slečno. Nikdy to nebyla legrace."
"Já myslela, že vy jste se bavili," řekla ironicky, "protože já ani náhodou. Takže ještě jednou. Chci domů!"
"Nemám náladu se s vámi dohadovat," ujistil ji. "Nabyl jsem pocitu, že jste dospělá žena, nikoli umíněné dítě. Až budete sdílnější, dejte mi vědět," otočil se na podpatku.
"Hej, tak to ne, vy netopýre. Nemyslete si, že se vypaříte a já tu budu kdo ví proč zas trčet. Co kdybyste mi konečně řekl, co to má znamenat, proč jste mě unesli a co po mně chcete?" vyjela nepříliš mile. Ten chlápek se jí nezamlouval. Drží ji tu a ještě si bude hrát na uraženýho.

Snape vztekle vytáhl hůlku a kouzlem dívku odhodil na postel. Takové chování si líbit nenechá. Bez komentáře se znovu otočil.
"Málem bych zapomněl." Hodil na stůl výtisk Denního věštce a odešel.
Taygeta byla v šoku. Mnula si naražené zápěstí a nemohla se vzpamatovat. Až po několika minutách, kdy stále nechápala, co to mělo být, přešla ke stolu a zadívala se na noviny, které tam hodil. Vzápětí zavřískla a uskočila stranou, když si všimla, že fotografie v novinách se hýbají. HÝBAJÍ! Pane bože, i kdyby byla tak sjetá, když ji sem unesli, už dávno by to z ní muselo vyprchat. Ona se asi pomátla.
Následující dvě hodiny noviny pročítala od začátku do konce. Celá se třásla. To nemůže být pravda. Ti pošuci jsou vážně kouzelníci? Ona je v jiném světě? Ale jak to? Proč? Několikrát se štípla. Doufala, že se probudí ze špatného snu, ale nepodařilo se. Svalila se na postel, noviny stále držela v ruce. Byla skleslá, vyděšená. Chtěla jediné - domů.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Naše povídky zde zveřejněné vycházejí z děl J. K. Rowling (Harry Potter) a nebyly napsány za účelem finančního zisku autorů.