71. kapitola - Společnice

14. srpna 2011 v 22:33 | Arielka & Ally |  (NE)MILÁ OZVA MINULOSTI - komplet
71. kapitola
SPOLEČNICE

Severus se s Amber přesunul na Tkalcovskou ulici, aby mohla být s jeho dcerou. Chia Amber vidí velmi ráda a povídá si s ní. Vše se zdá dobré, ale přichází noc.


Severus se s Amber přemístil. Ihned poté dívka litovala, že se nedržela pořádně. Bylo to podruhé, co takto cestovala. Poprvé nedobrovolně se Smrtijedy. Její žaludek zaprotestoval. Uvědomovala si, že byla navíc po večeři. Zbledla. Ale teď jí nemůže být špatně. Ne před ním. Chytila se za břicho. Udělala sotva pár kroků a už to nevydržela. Zatmělo se jí před očima, předklonila se a začala zvracet Snapeovi přímo na boty. Když se jí útroby trochu vzpamatovaly, podívala se na zem a zděšeně vyjekla: "Do háje! Omlouvám se, pane profesore. Já… nevšimla sem si vás." Cítila se neskutečně trapně.

"Vždy jsem se domníval, že se mě bojíte, slečno Swenová. Zřejmě jsem se mýlil, vzhledem k tomu, že se tu snažíte sblížit s mojí botou," prohodil jízlivě. Mávnul hůlkou a očistil se.
Amber se chtěla ohradit, ale radši mlčela. Nechtěla mu pozvracet ještě jeho záhonky na zahradě. Snape počkal, až bude dívce lépe, teprve pak ji vyzval, ať jej následuje.

"Slečno Swenová, pro Chiaru bude překvapením, že se tu objevíte. Jděte k ní pomalu," požádal ji klidným hlasem a pak otevřel dveře, aby mohla vstoupit. "Je v patře, poslední dveře vlevo."

Amber se cítila mizerně. V duchu si říkala, že sem radši chodit neměla. Sama nebyla v pohodě. Otřela si slzy a vstoupila do domu.
Chiara seděla v pokoji u stolu, kde měla rozdělaných několik knih a pracovala na zadání práce z lektvarů, kterou jí táta uložil. Byla do ní tak zabraná, že ani nezaslechla otevření dveří a kroky. To bylo známkou toho, že je jí už opravdu lépe. Začátkem týdne by to nepřeslechla. Ozvalo se ťukání na dveře.

"Nemusíš klepat, tati, říkala jsem ti to už několikrát," prohodila s úsměvem a zadívala se na dveře. Ty se otevřely a než Chiara uviděla příchozího, uslyšela nenadšené: "To mě fakt netěší."
"Amber?" překvapeně vyhrkla a vstala. Přilítla k ní a objala ji. "Co tady děláš? Táta mi neřekl, že přijdeš. To je skvělý. Zůstaneš tu na víkend?"
"Prej to mělo být překvapení," hlesla dívka a taky ji objala. "Zůstanu."
"Tak to se tátovi fakt povedlo," zářila Chia. "Hele, ale ty seš nějaká bledá. Stalo se něco, když sem byla tady?"
Před chvíli sem se přemístila," přiznala Amber a vešla do pokoje.
"Tobě dělá přemístění špatně? Slyšela jsem, že někteří i zvrací. Obzvlášť když jde o asistovaný přemístění. Skočím za tátou pro lektvar na uklidnění žaludku," navrhla.
"Ne, to je dobrý, už jsem zvracela," přiznala Amber a posadila se. "Jak ses tu měla?" chtěla vědět.

Ozvalo se zaklepání a v pokoji se objevil Snape. "Přinesl jsem vám lektvar, který vám pomůže, Slečno Swenová."
"Díky," špitla trochu rozmrzele Amber.
"Seš skvělej, tati," usmála se Chia. "To překvápko se ti fakt povedlo."
"Doufal jsem, že ti udělám radost," přisvědčil. "Přeji vám dobrou noc."
"A pohádka nebude?" ušklíbla se Chia. Amber vytřeštila oči.
"Myslím, že si máš se slečnou Swenovou o mnohém povídat."
"To nepopírám," smála se. "Ty půjdeš spát, a my budem vykládat, ale odpočívat při tom budem," smála se. "Nebude ti vadit, když ti trochu pozměním pokoj, že ne?"
Snapeovi se trochu zablýsklo v očích. "Myslím, že ne," zavrčel.
"Dobrou noc, tati. A kdybys nemohl usnout, stačí říct, a my ti s Am přijdem přečíst pohádku," řekla potměšile.
"To jistě nebude třeba," zavrčel, popřál dívkám dobrou noc a odešel.

"Vyber si místo, kde chceš mít postýlku," otočila se Chia na Amber.
"Třeba támhle," ukázala Am do rohu a zatvářila se užasle. Chiara vytáhla hůlku. Soustředila se, zamumlala formuli, a za chvilku již místo křesla stála velká, pohodlná postel.
"Líbí?"
"Jasně," usmála se a přesunula se k ní. "Co novýho za ten týden? Jak ses měla? Co jsi dělala?" vyzvídala Amber.

"Já se mám už líp. Taťka se snaží. Hodně se mi věnoval. Celou dobu. Pomáhal mi s učením, sehráli jsme plno partiček šachů, občas i jiný hry. Učil mě lektvary. Představ si, že mě naučil i lektvar neviditelnosti. On to normálně riskl. Kousek jsem si ulila, vyzkoušíme v Bradavicích. Ale tátovi ani muk.
Včera jsme byli venku na večeři. Na procházce jsme byli víckrát. Začínám si trochu zvykat na pobyt mezi lidma. Dokonce mě už ani neděsilo, když mi dnes řekl, že musí jít něco zařídit a odešel pro tebe. A taky spím klidněji. Měla jsem tu i návštěvy. Každý den sem chodí lékouzelník Lion, povídáme si. Ve středu odpoledne sem přijela máma, byla tady se mnou i přes noc. Odjela až ráno do práce. To bylo fajn. Je to tady super. Ráno jsem si posteskla, že tu nemůžeme být dýl. Neděle se moc blíží. Táta mi navrhl, že tady můžu být o prázdninách."

"Jsem ráda, že už je ti lépe. Trochu jsem se o tebe bála, když jsi měla odjet se Snapem. Alespoň, že je k tobě pozorný, a chce ti opravdu pomoct."
"Když jsem s taťkou, tak se o mě bát nemusíš, Am. A co ty? Jsi na řadě."
Amber pokrčila rameny. "Ve škole stále stejný," zalhala. Lektvary supluje Jefferson. Trávila jsem volný čas spíše sama, nebo s Harrym a jeho přáteli," řekla zamyšleně. "V úterý za mnou byl Lion… Jinak se nic nedělo."
"A co zmijozelští?" musela se zeptat.
"Tamti jsou stále v hradě," hlesla Amber.
"Jen doufám, že neplánují pokračovat, až se vrátím. Zůstanou v Bradavicích, už jsem vymyslela trest, ale tátovi jsem o tom ještě neřekla."
"Jaký?"
"Napadlo mě, že kdyby je vyloučil, moc by to pro ně neznamenalo. Ale když zůstanou ve škole a táta si na ně zasedne, a bude jim systematicky otravovat život, tak jak to on bravurně umí, dovede je pomalu k šílenství, a oni se už neodváží cokoli podobnýho udělat," ušklíbla se Chia.
"Něco jako mně," špitla Amber a položila se na postel. Otřásla se. Nejraději by byla, kdyby byli pryč, alespoň Zabini. Při slovech Chiary jí bylo dost úzko.
"Řekla bych, že hůř. I hůř než Harryho."
"Myslela jsem," začala Amber, "že nechceš, aby se tak choval."
"Jeho to samotnýho nebaví," okomentovala. "Myslím, že ti tři by mohli být výjimka. U těch by ho to asi bavilo."
"To jo," přikývla Amber a spojila si ruce za hlavou.

"Napadla mě ještě jedna možnost a tátovi by se nelíbila. Musel by jim strhnout fůru bodů."
"Myslím, že v jejich případě by to moc význam nemělo," zamumlala Amber. "Potrestali se stejně sami, až jim to jednou docvakne," dodala.
"Sami? Jak to myslíš?" zahleděla se na ni Chiara.
"Snape měl taky černý svědomí, když si uvědomil, co provedl tvé mámě, nebo ne?"
"Jo, hodně ho to trápí. Když vidí, jak jsem na tom já, díky Smrtijedům… i zmijozelským, tím víc si to vyčítá."
Amber pocítila zadostiučinění, ale před kamarádkou mlčela.

"Proto se o tebe tak stará, nebo protože chce?" zeptala se Amber.
"Kdyby se o mě staral, jen proto, že má výčitky svědomí, vypadalo by to jinak. Možná by si mě vzal k sobě, ale těžko by mi četl pohádky, držel mě za ruku, dokud neusnu a tak. Z povinnosti by toto nedělal. Dřív jsem chvílema měla pochyby, ale teď už ne. Vím, že mu na mně záleží. Mám mě rád. I když mi to neříká. Snaží se mi udělat radost."
"Jo," ušklíbla se Amber. "Třeba tak, že mě bude snášet pod svou střechou."
"Myslím, že mu záleží i na tobě. Už ho znám docela dost dobře na to, abych dokázala číst v jeho řečech a náznacích. Jen u tebe nedokáže dát najevo svůj postoj. Jsem ráda, že jsi přišla."

Obě dívky si ještě chvíli povídaly, pak se uložily ke spánku. Chia vypila čaj od otce. Amber ale nemohla spát. Cizí místa neměla v oblibě. Podařilo se jí to až kolem půl třetí. Kolem páté ji probudily její velmi živé sny. S výkřikem se posadila na postel a snažila si uvědomit, kde to vlastně je. Chiu její výkřik probudil. Velmi se polekala. Pak jí došlo, že Amber sedí na posteli a došla roztřeseně k ní.

"Co se stalo?" zeptala se.
V ten okamžik vletěl do pokoje Severus. Měl lehké spaní a na buzení jeho dcery s výkřikem si již zvykl. Ihned spěchal k ní. Když viděl dívky na posteli Amber, došlo mu, že tentokrát křičela ona. "Slečno Swenová?"
Amber seděla na posteli u stěny s hlavou schovanou v dlaních. Vzlykala. Bylo to již pár dní, co měla noční můry. Zajela si rukama do vlasů a snažila se přestat brečet.
"Taky míváš noční můry?" zeptala se Chia a objala ji.
Amber se od Chiary odtáhla. "Jen občas."
"Tati, nezbyl ti ještě jeden šálek čaje, nebo děláš jen vždy ten jeden hrníček?"
"Pouze hrníček," odvětil Severus a díval se na obě dívky.
"Já nic nechci," zaprotestovala Amber. "Za chvíli to bude dobrý."
"Díky, tati, že jsi přišel. Už to zvládnem," pousmála se na něj. Dala mu tak najevo, ať je nechá o samotě. Pro ni táta znamená bezpečí. U Am to bylo jistě naopak. Severus se rozhodl dojít pro uklidňující lektvar. Nemůže tu dívku nechat v takovém stavu se svou dcerou, která mívá stejné potíže.

"Už je ti trochu líp, Am?" vyzvídala Chia a chytla ji za ruku.
"Proč se do toho vůbec plete? To není jeho věc," hlesla rozladěně.
"Protože o tebe má starost," vyhrkla Chia a do očí se jí draly slzy. "Táta moc dobře ví, jaké to je. Chodil za mnou skoro každou noc, někdy i několikrát, když jsem se takto vzbudila."
"Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit. Nechtěla jsem, aby věděl, že mám takové problémy."
"Za to se stydět nemusíš, Am. Lion mi říkal, že není dobré potlačovat své pocity a emoce. Neměla bys předstírat, že jsi v pohodě, když nejsi. Jestli je ti společnost táty tak nemilá, tak mu radši navrhnu, abychom se vrátili do Bradavic už ráno."
Amber zavrtěla hlavou. "Ne, tak to není," špitla a otřela si další slzy.
"A jak to teda je?"
"Teď to řešit nechci, promiň," hlesla provinile. Nemohla.
"Jasně, v pohodě," zamumlala Chia posmutněle a vzala si hrnek od Snapea, který tam nechal.

Ještě chvíli tam seděly, než zapůsobil lektvar pro Amber. Ta pak chvíli na to usnula. Chia ležela na své posteli, ale pak vstala a vyšla z pokoje. Sešla do přízemí do obývacího pokoje. Sedla si na gauč a rozplakala se. Nakonec tam usnula.

 


Komentáře

1 GwenLoguir GwenLoguir | 15. srpna 2011 v 12:25 | Reagovat

Snape má môj obdiv. Veľký. Velikánský.

2 Ally Ally | 16. srpna 2011 v 22:21 | Reagovat

Gwen, to zní krásně. :))

3 minnie minnie | 19. srpna 2011 v 16:13 | Reagovat

Doteraz som čítala len poviedku Lektvarový učeň, ale počas tohto týždňa som zhltla všetkých doteraz napísaných 71 kapitol Ozvy.
Teda baby, píšete fakt super. Páči sa mi ako ste vymysleli Chiu, lebo pôsobí celkom dosť reálne a dokonca aj na Severusa v otcovskej role som si zvykla veľmi rýchlo. A Hezounka som si zamilovala :D
Teším sa na každú ďalšiu kapitolu :)Ďakujem, že pre nás píšete.

4 Any Any | 20. srpna 2011 v 16:06 | Reagovat

To nám to začalo zvesela a jak se to dá zkazit :/ :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Naše povídky zde zveřejněné vycházejí z děl J. K. Rowling (Harry Potter) a nebyly napsány za účelem finančního zisku autorů.