64. kapitola - Nejasné důvody

19. července 2011 v 23:51 | Ally & Arielka |  (NE)MILÁ OZVA MINULOSTI - komplet
64. kapitola

NEJASNÉ DŮVODY

Severus hovoří se slečnou Swenovou, které nakázal napsat vysvětlení svého chování.


Ráno při snídani k Amber přilétla sova s dopisem. Nervózně jej vzala do ruky a otevřela. Našla pergamen, na kterém byl napsán vzkaz.

Slečno Swenová, do večera mi sepíšete vaše vysvětlení obou incidentů v hodině. Proč jste to udělala, vaše pohnutky, co jste od toho čekala a co jste sledovala. Do deváté hodiny večerní mi to doručíte. Profesor Snape.

Amber hleděla nevěřícně na pergamen a pak se ohlédla k profesorskému stolu a očima vyhledala Snapea. Ten se pronikavě díval jejím směrem a sledoval, jak se dívka bude tvářit po přečtení. Amber od něj odtrhla svůj zrak a zmuchlaný vzkaz zastrčila do kapsy, pak si přitáhla svoji snídani.

"Co ti přišlo?" vyzvídala Chia.
"Chce po mně vysvětlení," zamumlala dívka.
"Co? Kdo? Jaký?" nechápala.
"Snape, kvůli včerejšku," hlesla Amber.
"Aha. A proč se tě nezeptal, ale posílá ti sovu?"
"Tak tohle fakt nevím," podrážděně reagovala.
"Divný," prohlásila Chiara. "Půjdeš mu to vysvětlit?"
Amber zavrtěla hlavou. "Chce to písemně do večera," špitla tiše a podepřela si levou rukou bradu.
"Hm," zamumlala Chia a zadívala se na tátu. Měla by za ním dneska zajít.
"Co?" zeptala se Am.
"Nevím, co si o tom myslet."
"Mně je to nejspíš jedno," řekla vzdorovitě.
"Mrzí mě, že jste se tak neshodli. Asi vás chápu, oba dva."

"S tím se netrap, to je mezi námi," řekla Amber. "Už tě nebudu dostávat do maléru. Po NKÚ končím s lektvary."
"Amber, to ne, zkusím s tátou promluvit. Přece neskončíš s lektvarama jen proto, že je na tebe vysazenej. Navíc se to přece poslední dobou zlepšilo, až na tu poslední hodinu."
"Zlepšilo," přiznala, "ale já ze sebe nenechám dělat většího nešiku, než ve skutečnosti jsem. Nechci v lektvarech pokračovat. To nemám zapotřebí," řekla rozhodně.
"Promluvím si s ním. Aspoň to zkusím," hlesla Chia sklíčeně.
"Ne, Chio, to nechci."
"A já nechci, aby můj táta trápil moji nejlepší kámošku tak, že nechá studia předmětu, pro který má nadání a to mi nevymluvíš. Všechny lektvary, cos dělala na soukromých lekcích, mělas v pořádku a teoretický znalosti máš dobrý."

"Nechci, aby ses za mě přimlouvala nebo něco takovýho," řekla jí upřímně a zbytek snídaně odstrčila stranou.
"Jsme kámošky, chci ti pomoci," hlesla Chia.
"Tady není v čem," ujistila ji a zvedla se. "Jdeš se mnou?"
"Jasně," zvedla se. Pohled jí ještě zamířil k tátovi a pak s Amber vyšla ze síně.

Severus Snape po obědě zamířil do svého kabinetu, kde se začal připravovat na další hodinu ve druhém ročníku. Ve skutečnosti své myšlenky nedokázal odtrhnout od své dcery a částečně i slečny Swenové.

Chiara se naobědvala velmi rychle a zamířila do sklepení. Potřebovala alespoň na chvilku mluvit s tátou. Pořád měla v hlavě večerní trest. V noci téměř nespala. Zaklepala na jeho kabinet a doufala, že tam bude a udělá si na ni chvilku čas. Hodina začíná až za pětadvacet minut.

Snape prudce rozrazil dveře. Neměl na nikoho náladu. Když ale spatřil Chiaru, jeho názor se změnil. "Pojď dál," pozval dívku a ustoupil, aby mohla vejít.
"Mohla bych tě na chvilku vyrušit, tati?" zeptala se nervózně, zatímco šla dovnitř.
"Ano, posaď se, prosím," vyzval ji a sám si šel sednout na svou vlastní židli. "Mluv," vyzval ji tiše.

Chia se posadila a nervózně začala mluvit. "Přišla jsem se ti omluvit za včerejšek. Za to, že jsem nedopsala ten trest a hlavně, že jsem… se nechovala jako tvoje dcera. Měla jsem jít za tebou, když tě Amber tak rozrušila a být s tebou, utěšit tě. A já místo toho odešla a nechala tě tam. Promiň mi to, tati, prosím. Já jsem to včera nezvládla. Potýkala jsem se sama se sebou a nedokázala jsem se k tobě přiblížit. Mrzí mě to," vysoukala ze sebe.

"Na tom trestu nezáleží, Chiaro," řekl tiše a zahleděl se na ni. "Zachovala ses dle svých možností, jako já, i když já o něco méně rozumně, než ty."

"Nemám ti co odpouštět, tati, ty jsi nic neudělal, mně ne. Já prostě opět nezvládla tvůj křik a hlavně styl, s jakým jsi mluvil s Amber. Viděla jsem v tobě někoho jiného a to mě naplnilo strachem."

"Nedošlo mi to hned, i když jsi mi to říkala. Obdivuji tě a tvoji matku též. Podařilo se mi sehnat pana Liona a dnes odpoledne za tebou zajde. Snad ti bude oporou více, než já," hlesl.
"Tati, ale ty mi jsi oporou. Nechci, aby sis myslel, že s ním mluvím proto, že ty to nezvládáš. Pokud to tak cítíš, už s ním mluvit nebudu."
"Ne, to jsem tím říct nechtěl. Jen to, že si uvědomuji své omezené možnosti."
"Mám tě ráda, tati," řekla, vstala a obešla stůl. Sedla si mu na klín a stulila se k němu.
Severus ji objal. Cítil tu zodpovědnost, která mu náležela a nebyla mu břemenem.
"Už bych měla jít, aby ses mohl připravit na hodinu," hlesla po chvíli, i když se jí vůbec odcházet nechtělo.
"Zase se uvidíme," přisvědčil a dívku pustil.
"To doufám," pousmála se a zvedla se z jeho klínu. "Zatím se měj," rozloučila se s ním.
- - -

Těsně před devátou večerní zaklepala Amber na dveře Snapeova kabinetu.
"Vstupte," vyzval Snape příchozího a doufal, že je to slečna Swenová se svým písemným vyjádřením.
Dívka vešla a zavřela za sebou dveře. "Dobrý večer," pípla.
"Dobrý večer, dala jste si opravdu načas. Vaši práci," vybídl ji a natáhl k ní ruku.
"Pane, já jsem svou práci… nesepsala," přiznala tiše.

"Slečno Swenová, já vás varuji. To, že jste nejlepší přítelkyní mé dcery, neznamená, že vám budu trpět vaše neodpustitelné chování. Proč jste zadaný úkol nesplnila?" zeptal se svým chladným a velmi nepříjemným hlasem.

Dívka sklonila hlavu. "Chtěla… jsem vám to osvětlit… ústně, pane," hlesla a hlas se jí třásl.
"Sednout!" zavelel nepřístupně a ukázal k židli. Sám se pak posadil do svého křesla. "Mluvte," striktně přikázal.
Amber si nejistě sedla a stále hleděla do země. "Neměla jsem v úmyslu vás provokovat," začala. "Ani v jedné situaci. Vím, že jsem neměla vytahovat ten pergamen od Chiary, ale byla jsem tak nervózní, že jsem chtěla mít něco, o co se opřít," zavrtěla se. "Už se to nestane," nadechla se.

"Kdy vám ho moje dcera dala?"
"Včera ráno," zamumlala. "Pak jsem na něj zapomněla."
"Kdybyste použila aspoň minimální část vašeho nepoužívaného mozku, naučila byste se to nazpaměť. Muselo vám být jasné, že si toho všimnu a nemohu to nechat bez reakce."
Amber přikývla a ledabyle si otřela rukávem slzy.
"Buďte tak laskavá a příště se to naučte."
"Požádala jsem někoho jiného, zda by mi nepomohl, pokud budu potřebovat, než skončí rok," zvedla hlavu. "Pak končím."
"Končíte?" nadzdvihl obočí.
"Nemám důvod dále pokračovat v lektvarech," řekla rozhodně.

"Znalosti lektvarů se vám mohou hodit kdykoli, slečno Swenová, a vy znalosti máte. Musíte se jen naučit je zúročit. Nevidím důvod, proč byste měla končit. Také nevidím důvod, proč by vám nemohla pomáhat Chiara, ale to je vaše věc."

"V NKÚ třídě nemám co pohledávat, pane," citovala jeho slova z hodiny. "Sama nemám zájem poslouchat před třídou, jak všechno dělám špatně," opět sklonila hlavu.
"Kdybyste mě tak nehorázně neprovokovala, nemusel bych vás usadit," zavrčel.
"Řekla jsem vám, že jsem vás provokovat nechtěla. Myslela jsem to dobře. Chtěla jsem jen potvrzení, že je má práce správná."
"Slyšela jste mě snad někdy chválit práce studentů?" řekl s ironickým nádechem.
"Ne, já ne, ale to jen proto, že naše hodiny neprobíhají se Zmijozelem. Harry mi vyprávěl o…" přemýšlela, jak to říct.
"Ano? Patrně se vám ale Potter nezmínil, že od chvíle, kdy jsem prozradil, že nejsem na straně Pána Zla, již ty břečky zmijozelských nemám důvod chválit a nečiním tak," z jeho hlasu čišela jedovatost, zejména při vyslovení Harryho jména.
Amber mlčela. Měla sice něco na jazyku, ale věděla, že to by Snapea rozčílilo ještě víc.

"Slečno Swenová, jistě jste si všimla, že před třídou nechválím ani vynikající práce své dcery. Nemám důvod činit tak ani u jiných studentů a nebudu tak činit, to si pamatujte. Když jsem vám řekl, že zbývající čas máte na nápravu zkaženého, dal jsem vám tím najevo, že máte těch pár minut volno."

"Jak to ale má někdo poznat?" optala se tiše. "Snad by to pochopila Chiara, protože vás zná, ale obyčejný student nikoli."
"Jste v mé třídě již pátým rokem, mohla byste mě více znát. Navíc mě letos znáte lépe, než jiní studenti, ten čas by vám mohl být vodítkem. Mozek máte, slečno Swenová, zkuste ho občas i používat."
"Budu, pane. V jiných hodinách ano," zamumlala. "Už můžu jít?"
"Byl bych rád, kdybyste svůj názor přehodnotila. Ano, smíte jít," přitakal.
Amber se zvedla. Bylo zjevné, že pláče, i když to chtěla zakrýt. Otočila se a vyšla z jeho kabinetu. Severus zůstal sedět a ještě dlouho přemýšlel.
 


Komentáře

1 Any Any | 20. července 2011 v 9:56 | Reagovat

No, to je rychlost v přidávání kapitol :-O
Doteď jsem si myslela, že nejtvrdohlavější je v celé povídce Chia, ale Amber jí dělá dobrou konkurenci.

2 Ally Ally | 20. července 2011 v 10:00 | Reagovat

Asi nebude brzy co přidávat. Sama jsem lína přepisovat. Amber má problémy, což zatím není patrné. :(

3 Any Any | 20. července 2011 v 10:17 | Reagovat

Jdu na skype O:-)

4 Espi Espi | 22. července 2011 v 8:26 | Reagovat

Juchů, kapitolky přibývají rychle :) Při čtení všech kapitolek, které jste přidaly během posledních 14 dní jsem zůstala u počítače pěknou chvilku :)
Taky by mě zajímalo, co to do Amber vjelo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Naše povídky zde zveřejněné vycházejí z děl J. K. Rowling (Harry Potter) a nebyly napsány za účelem finančního zisku autorů.