59. kapitola - Chci být s tebou

1. července 2011 v 0:17 | Arielka & Ally |  (NE)MILÁ OZVA MINULOSTI - komplet
59. kapitola
CHCI BÝT S TEBOU

Severus se rozhodne nabídnout své dceři trochu soukromí v jeho společnosti. A/N: Přes léto se stává tato povídka tou, která se bude objevovat nejčastěji. Předpokládáme, že dvakrát do týdne. Ostatní povídky poběží tak, jak už jste zvyklí.


Severus za Chiarou přišel zhruba asi za hodinku a půl. Slyšela kroky a hned tím směrem otočila hlavu. Usmála se, když viděla, že je to táta.

"Ta knížka je zajímavá," podotkla.
"To jsem rád," kývl a posadil se k dívce na židli.
"O čem jste mluvili s lékouzelníkem?" vyzvídala.
"Chtěl jsem s ním něco projednat," řekl neurčitě. Moc se mu o tom mluvit nechtělo.
"Budeš tu chvíli se mnou?"
"Chiaro, mluvil jsem s Jasonem o tvém zdravotním stavu. Říkal, že už jsi na tom lépe," začal obezřetně.
"To je… dobře, nebo ne? Proč to říkáš tak vážně? Některé mé zranění… se nedá vyléčit?" lekla se.
"Ne, všechno se hojí dobře," ujistil dívku.
"Tak co se děje? Vypadáš, jako by tě něco trápilo, nebo ses mi zdráhal něco říct."

"Napadalo mě, že bys… už nemusela zůstávat na ošetřovně," řekl váhavě.
"Ale lékouzelník říkal, že pár dní musím ležet a nehýbat se," namítla.
"Vím," ujistil ji. "Kdybys chtěla, mohl bych se o tebe postarat u mě."
"Ty by… sis mě vzal k sobě?" zeptala se užasle.
Severus pouze přikývl a jeho obličej byl vážný.
"To je skvělý," usmívala se. "Jenže… já nemůžu zatím chodit. Nedojdu k tobě do sklepení," dodala potom smutně.
"V tom není problém," váhavě hlesl.
"Jak to myslíš?" zeptala se nechápavě.

Severus chvíli bojoval sám se sebou, než se odhodlal k odpovědi. Sám z toho neměl dobrý pocit. "Odnesl bych tě."
"Odnesl?" vytřeštila oči. "Ty bys mě odnesl? To se… nebojíš, že by sis tím zkazil image drsného, chladného profesora?" chytla ho za ruku a smála se.
"Měl bych?" hleděl jí do očí.
"Chci být s tebou," řekla pevně.
Přikývl a stiskl její ruku.

"Ty bys mě vážně chtěl mít u sebe?" ujišťovala se.
"Ano, ale kdybys chtěla zůstat zde…"
"Ani náhodou," ušklíbla se. "Kdy si mě k sobě můžeš vzít? Pustili by mě už dneska?"
"Ano, ale dále by se o tebe musel starat lékouzelník."
"A ty bys ho nechal chodit k sobě do bytu?"
Přikývl. "Také jej znám osobně z Řádu. V tom problém není."
"Takže budu u tebe, dokud se neuzdravím? To bude skvělý! Třeba bys mi mohl povídat o lektvarech. Však víš, něco z teorie."
"Potřebuješ odpočívat," namítl.
"Já vím, ale poslouchat přitom přece můžu," usmála se. "Neboj se, budu odpočívat."
"Nebojím se, nyní už ne," ujistil dívku zamyšleně.

"Půjdeme? Já… mám tu strach," přiznala.
"Strach?" opakoval zmateně.
"Ani nevím, jak mě dostali. Bojím se, že mě zas chytěj a přivedou Ty-víš-komu. Vždycky když slyším blízko kroky, mám strach, že si pro mě jdou, že mi jdou ublížit."
"Už ti neublíží," zavrčel a vzal ji do náručí. Na mysl mu přišla v té chvíli Charlie a jejich rozhovor o Vánocích. S tímto by určitě nesouhlasila.
"Bojím se, tati. Hlavně… o tebe. Nechci, aby tě dostal, aby mi tě zabil."
"Pán Zla je po smrti," řekl jí tiše a zvedl z postele. "Půjdeme."
"Po smrti? Myslíš to vážně?"
"S takovými věcmi se nežertuje," ujistil ji a odnášel z ošetřovny. "Promluvíme si v klidu," dodal.
"Dobře," souhlasila dívka a schoulila se mu v náručí. V ruce držela pevně jeho knihu. Po chvíli se k nim připojil i Lion, aby potom mohl zkontrolovat dívčin stav.

Severus dívku přenesl do svého bytu. Obývací pokoj byl jiný, než ho Chia znala. Místo křesel zde byla pohodlná postel, tam dívku položil.
"Ty jsi to plánoval předem, že si mě sem vezmeš?" divila se a v jejím hlase byla znát radost.
"Jen pokud bys chtěla," řekl tiše a ohlédl se na Liona.
"Prohlédnu vás," řekl Lion směrem ke Chiaře.
"Když to musí být," povzdechla si a natáhla ruku k tátovi. "Buď tu se mnou, prosím. S tebou… nemám strach."
Severus ruku stiskl.

Lion provedl několik diagnostických kouzel a prohlédl dívce rány. Nakonec prohlédl ránu na boku. "Bolí vás to?" optal se, když ji prohmatával.
"Když na to šaháte, tak jo, jinak ne. Krom rána, kdy už neúčinkoval Bolest tišící lektvar."
"Dobře," napřímil se. "Rány se lepší. Po fyzické stránce budete brzy v pořádku," usmál se.
"To je dobře. Polehávat mě fakt nebaví."
"Stavím se tu k večeru," oznámil dívce i Severusovi. "Odpočívejte," usmál se na Chiaru.
"Proč jen tohle slyším pořád ze všech stran?" povzdechla si, ale usmívala se.
"Protože máte kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi," usmál se Lion, rozloučil se a odešel.
"Já vím," špitla Chia a zadívala se na tátu.

"Chceš obědvat?" zeptal se Severus.
"Mohli bysme si pak popovídat, tati, prosím?"
"Ano," slíbil dívce.
"Tak jo, něco bych si dala."
"Něco objednám u skřítků," slíbil a pustil dívčinu ruku. "Za chvíli jsem zpět."
"Přijď brzy."
Severus přikývl a odešel.

Chia tomu nemohla uvěřit. Táta se vzdal svého soukromí a nastěhoval si ji k sobě. Bojí se o ni? Mohlo by se jí na ošetřovně něco stát? Nebo… mu na ní tak záleží, že ji chce mít u sebe?
Severus se po chvíli vrátil s podnosem, který položil na stolek vedle postele. Pomohl Chiaře posadit se a nechal ji v klidu sníst oběd.

"Ty nebudeš obědvat?" zeptala se.
"Musím něco zařídit, potom se najím," odpověděl dívce a odcházel.
"Dávej na sebe pozor, tati."
"Jistě," ujistil ji a odešel.
Chiara se pustila do jídla. Začínala si připadat jako blázen, ale měla stále větší pocity strachu. Musí si o tom s tátou promluvit, až se vrátí.

Severus dorazil za necelou hodinu, vzal si židli a přesunul si ji k dívce. Hned na to se posadil.
"Tati, ty víš, co se stalo? Jak jsem se ocitla u Ty-víš-koho?"
"Vím," tiše promluvil po chvíli.
"Řekl bys mi to? Prosím. Potřebuju to vědět. Strašně se bojím, že… se zase něco stane a budu tam zas. Když slyším kroky, když odcházíš ode mě pryč a mám být sama… mám čím dál větší strach. Bojím se o to víc, že nevím, čeho se bát. Asi to nedává moc smysl, co?"

"Je to pochopitelné," ujistil ji a poté jí opatrně vysvětlil, co se stalo s Dracem a jak se dostala do domu Lestrangeových.
"Draco a Pansy jsou tady? Co když to udělají znovu?" pípla.
"Pan Malfoy a slečna Parkinsonová tady nejsou. Odvedli si je Bystrozoři."
"Říkal jsi, že Ty-víš-kdo už nežije, jak to?"

Severus jí vypověděl o boji Brumbála s Pánem Zla. Stejně tak o způsobu, jak se dostali za ní.

"Takže je opravdu mrtvý? Už nikomu neublíží? A je mrtvý, nebo se zase vrátí… za nějakou dobu?"
"Opravdu je mrtvý. Už se nevrátí," přisvědčil rozhodně.
"Jak to můžeš vědět?"
"Vím to. Viděl jsem jeho tělo," odpověděl s rozvahou.
"Já… věřím ti. Když to říkáš ty, tak tomu věřím. Ale co ti jeho maniaci, Smrtijedi? Co je s těmi?"
"Bystrozoři a Řád po nich pátrají."
"Tati, prosím, nechoď je hledat. Nezvládla bych, kdyby ti ublížili."
Mlčky přikývl.
"Přemýšlela jsem. Když jsem byla u nich," hlesla.
"Chceš mi o tom povědět?" zeptal se.
"Asi… to bude znít divně, ale… nepovídal bys mi občas o černé magii?"
"Proč?" zareagoval udiveně.

"Nikdy mě černá magie nelákala, ani teď ne, jenže když se do mě pustili Smrtijedi… vůbec jsem netušila, na co se připravit, když metali kletby. Neměla jsem ponětí, co mi udělají kletby, kterými mi vyhrožovala Belatrix, nebo jak jsi říkal, že se jmenuje, dokud je neseslala a necítila jsem to. Tohle… nevědomí mě děsilo. Je lepší vědět, čemu čelím."

"Možná, že máš pravdu. Ano, je lépe být připraven. Tebe už Smrtijedi neohrozí."
"Jenže černá magie je nebezpečná. Říkáš, že Ty-víš-kdo je mrtvý. Dejme tomu, že všechny Smrtijedy pochytají, stejně se ale najde zas někdo, kdo půjde po moci a pomůže si černou magií. Bude potřeba být připravená. Každý by měl."
"Proto se zde učíte obranu proti černé magii," připomněl jí.
"Jenže ta mi moc nepomohla," protestovala.
"Mohl bych se pokusit ti ji přiblížit více," řekl zamyšleně. "Až budeš v pořádku."
"Byla bych ráda," špitla. "Tati… když jsem byla u Ty-víš-koho, stalo se mi něco divného."
"Ano?" řekl trochu nejistě.

"Víš, vypadalo to, že Ty-víš-kdo věděl, čeho se bojím. Že záměrně dělal ty věci. Jako by věděl, že se bojím… znásilnění a taky… pavouků. Bylo to podivný. Když se na mě díval, nic neřekl, nezvedl hůlku, takže mě nemohl nijak zakouzlit, ale najednou mi v hlavě běžely vzpomínky. Viděla jsem ten školní trest, pavouky, taky… to, jak jsi mě zachránil, když… mě chtěli znásilnit a taky… rozhovory s mámou… z léta, o tobě. Stalo se mi to už dřív, jak mě chytili. Díval se na mě a mně běžely hlavou vzpomínky na chvíle, co jsme byli spolu. Lekce, Vánoce, rozhovory až do chvíle, kdy jsem ti řekla, že jsi můj táta. Ale on… jako by o tom věděl. Víš, mluvil o tom, že jsem ti řekla, že jsi můj otec, nevybíravým způsobem, ale já mu to vážně neřekla. Nic jsem mu neřekla. Lhala jsem mu, ale on to poznal. Po celou tu dobu, co jsem viděla své vzpomínky, jsem cítila velký tlak v hlavě. Chvílemi to bolelo. Nechápu to. Vážně to nechápu."

"Pán Zla se bavil vždy strachem svých obětí. Využíval jistou schopnost proniknout do mysli nepřátel, vyhledat jejich vzpomínky nebo myšlenky a využít je proti nim. Říká se tomu Nitrozpyt." Hleděl na dívku a poté jí vysvětlil, jak Nitrozpyt funguje.

"Dá se proti tomu nějak bránit?" zeptala se dost vyděšeně.
"Ano, pomocí Nitrobrany," začal a dívce opět vysvětlil, co to je za disciplínu. "Kdybych tuto obranu nezvládal, Pána Zla bych klamat nemohl."
"Naučil bys mě to, prosím?"
"Je to velmi náročné," řekl jí na rovinu. "Někteří lidé se onu disciplínu nedokáží naučit. Jako Potter, například."
"Zkusil bys to se mnou, prosím? Budu se snažit, slibuju."
"Až na tom budeš lépe po psychické stránce," řekl trochu nervózně.
"Tak jo, díky."
Nastalo ticho.

"Za všechno můžu já. Promiň, že jsem se nechala tak hloupě chytit. Promiň, že jsem nebyla zticha a prozradila jsem tě, ohrozila tě tím, moc se ti omlouvám. Já tě nechtěla zklamat, tati. Prosím, že mě neopustíš, i když jsem všechno zpackala? Dokonce jsem ani nebyla schopná vzdorovat mučící kletbě, i když nás to loni profesor Moody učil. Viď, že ode mě neutečeš, jako máma," měla slzy na krajíčku.

"Myslel jsem, že ti lékouzelník vysvětlil, co se stalo s tvojí mámou," reagoval velmi zmateně Severus a opřel se do židle.

"Když já… to moc nechápu. Bojím se, že mě nebude chtít, že se mi zase odcizí. Viděla, co mi dělali, určitě jí to přineslo zpátky její vzpomínky. Já nechci, aby byla jako dřív. Chci být s tebou, potřebuju tě, jenže… mámu taky. Nechci, aby si myslela, že chci jen tebe, a proto šla z cesty. Nechci ztratit ani jedno z vás. Mám vás ráda, oba."

"Obávám se, že ti to nedovedu vysvětlit," řekl muž. "Pan Lion by to s tebou probrat mohl, aby to bylo srozumitelnější. Nejspíše jsem pochopil, že i když situace byla pro tvoji matku těžká, nebránilo jí to v tom, aby mě…dovedla zastavit a já neudělal žádnou hloupost. Pan Lion ji… Nechtěl, aby tu zůstávala a věděl nejspíše proč. Já ne."

"Jak tě zastavila? V čem? Něco takovýho zmínil, ale nechápu to."
"Chtěl jsem za tebou jít do toho domu," začal zamyšleně. "Vynadala mi. Pověděla mi, co si myslí, a já si uvědomil, jak jí na tobě záleží… a na našem vztahu," dodal tiše.
"To je dobře, že tě zastavila. Kdyby tě chytili a zabili, nezvládla bych to."
Severus přikývl. Začínal se cítit nepříjemně a nevěděl proč. Spojil si ruce a zamyšleně se zahleděl před sebe.

"Máte se mnou jenom starosti," povzdechla si.
"Tak to není," utrhl se na dívku. To věčné dívčino sebeobviňování už ho štvalo a nevěděl, co s tím.
Chiara se zadívala stranou. "P-promiň," špitla.
Severus si složil hlavu do dlaní. "Nechtěl jsem křičet," omlouval se.
"To je v pořádku, tati."
"Popovídáme si později," hlesl a vstal. "Musím být chvíli sám," přiznal.
"Jasně, zkusím si chvilku číst. Tati… netrap se, ano?"

Mírně přikývl a vyšel ven. Chiara se začetla do knihy od táty, ale po chvilce ji přemohla únava. Usnula.
 


Komentáře

1 Any Any | 1. července 2011 v 8:26 | Reagovat

-Ostatní povídky poběží tak, jak už jste zvyklí.- tak to se asi odkazu moc nedočkáme, že? :(

A zase se k tomu dostáváme.. Brumbál je debil! Proč zabíjí Voldyho?! Měl ho nechat Seviemu, ale nééééééé, to on si vyžere slávu sám, jako by jí měl nedostatek.... :P

2 Ally Ally | 1. července 2011 v 8:33 | Reagovat

Anýsku, u Odkazu záleží na tom, kdo jej přepíše. O:-) A Ozva také na tom bude špatně. ;D

Ty Brumbála opravdu nemusíš, že? :)) Stalo se a Sev má po starostech. ;)

3 Any Any | 1. července 2011 v 8:44 | Reagovat

Takže hoplá, mám prázdniny, skype v pohotovosti, jde se přepisovat!! :P O:-)

No, a nebo dneska asi radši né, to hodlám doležet u filmů celý ten rok, ale stačí se domluvit, já tu teď můžu být častěji :) ;)

Ale ano, já mám Brumbála moc ráda.. Nejraději když letí z astronomické věže.

4 GwenLoguir GwenLoguir | 1. července 2011 v 9:53 | Reagovat

Rozmýšľala som, či som bola taká zaujatá Severusom, že som prehliadla boj Voldyho, teda jeho porážku, ale keď som sa vrátila do tej kapitoly, nie...
Vzhľadom k mojej "láske" k Potterovi schvaľujem všetkými desiatimi, že sa o Voldyho postaral Dumby. Predpokladám, že existenciu horcruxov ignorujete.
Jo, takže už nastal ten krásny veselý čas bez Voldyho. Som veľmi zvedavá, ako sa s tým všetkým vyrovná Charlie a aký bude nakoniec vzťah medzi ňou a Severusom.Z Chiarinho prejavu, uslzeno-otravného, mám pocit, akoby bola najradšej, keby spolu všetci bývali a žili ako milá rodinka.

5 Ally Ally | 1. července 2011 v 10:08 | Reagovat

Nic Ti neušlo, Gwen. :) Nerozepisovaly jsme se o Brumbálovi, smrti Voldyho. V tomto příběhu není podstatný, jak umřel. Chia chodí do pátého ročníku, Harry zde do šestého, takže s Viteály jsme opravdu nepočítaly.
Chia by si rodinu přála mít pohromadě, to jo...

Any, beru Tě za slovo. ;D

6 Espi Espi | 1. července 2011 v 12:51 | Reagovat

Juchů, dvakrát týdne, juchů :D
Mimochodem přeju vám všem hezký prázdniny :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Naše povídky zde zveřejněné vycházejí z děl J. K. Rowling (Harry Potter) a nebyly napsány za účelem finančního zisku autorů.