113. kapitola - Přítel

12. dubna 2011 v 18:39 | Snapeovky |  HP A ODKAZ MINULOSTI - komplet
113. kapitola

PŘÍTEL

Po náročné noci se Ally s Hope probouzí a mají čas na krátký rozhovor. Co jim běží hlavou?


Ráno se Hope probudila a škubla sebou, když otevřela oči. Viděla, že není ve společence. Otočila hlavu a spatřila, že leží u Ally. Pomalu jí docházely souvislosti. Posadila se. Nechtěla Ally vystrašit, až se také vzbudí. Viděla, jak se pohnula. Ally se zavrtěla a otevřela oči. Spatřila Hope, jak sedí na její posteli a opřela se o předloktí.

"Co se…" zmateně na ni chvíli hleděla, než si vybavila dnešní noc. Sen plný absurdit, Severuse a příchod Hope. Zamrkala a opět si lehla.
"Dobré ráno, Ally, jak ti je?" řekla s úsměvem Hope.
Ally se otočila na bok směrem k Hope a zabořila hlavu do polštáře. "Bolí mě hlava," zamumlala slabě. Od včerejšího probuzení a pláče se toto nezměnilo.
"Chvilku strpení," odvětila Hope rošťácky. "Skočím Severusovi vyrabovat laboratoř a něco ti donesu."
"Ne, to ne," zamumlala Ally. "Ono to přejde."

"Dobře, pokud nechceš, v tom případě můžu nabídnout třeba… procházku na čerstvém vzduchu nebo třeba malý let," vyjmenovávala Hope. Chtěla Ally rozptýlit, aby nemyslela na dnešní noc. Ona sama se díky spánku už trochu vzpamatovala.
Ally do očí vhrkly slzy. Včerejší sen měla stále v živé paměti a při pohledu na Hope se jí sevřel žaludek.

"Ally, co se děje?" zeptala se jemně a sklonila se k ní.
"Hope, tohle se nemělo stát," otřela si slzy. "Proč se tohle muselo zdát i tobě."
"Nevím, proč se nám ten sen zdál, ale co nechápu, je, proč by podle tebe nemělo být správné, že se to zdálo mně, ale být v pořádku, že se to tak stalo i tobě," řekla Hope překvapeně. "Když už se tak stalo, jsem ráda, že se zdál i mně. Nepopírám, že mě ten sen vyděsil, ale aspoň vím, co tě zase potrápilo."
"Myslím, že není správné tahat do svých myšlenek a pocitů ostatní," hlesla Ally. "V tom snu bylo mnoho pravdivých věcí. Připomnělo mi to situace, kdy působily Rediety."
"Co máš na mysli? Jaké situace při Redietech? To, že jsem se tam ocitla i já a Voldemort?" ptala se Hope.

"Vnímala jsem vše, co se kolem mě dělo. Jak jste na mne hovořili, mluvili mezi sebou, hádali se nebo smáli a nemohla jsem s tím nic dělat, cokoli říct. Teď je to ta samá situace s rozdílem, že můžu něco dělat, ale přesto to nechávám být," plakala.

"V tom případě by sis ale měla odpovědět, proč to tak necháváš být, jestli cítíš, že je to správné. Soudě dle toho, že ses rozplakala, asi odpověď na druhou otázku bude ne. Co první otázka, Ally?" ptala se jí vlídně.

"To nejde, už tak jsem vás zklamala dost. Cítím, že nejednám rozumově, jsem podrážděná a v mnoha věcech mám zmatek. Nejvíce sama v sobě. Nepřijde mi to vůči vám fér," zadívala se stranou. "Mám pocit, že si to nezasloužím," tiše dodala.

"Ally, zeptám se tě na jednu věc, zkus mi říct, co podle tebe charakterizuje slovo přítel."
"Nechci o těchto věcech přemýšlet, prosím," zamrkala.

"V pořádku, Ally, nemusíš mi teď odpovídat, ale zkus si někdy v brzké době odpovědět sama pro sebe. Kdybych se já měla bát toho, když někomu řeknu něco špatného, nebo udělám něco, co ho zraní, tak zde jsem úplně mlčky, zavřená v jednom pokoji. Tím, že jsem to neudělala, jsem sice pár lidem občas ublížila, ale jindy i pomohla a o to jde. Nebát se toho, že ublížíme, ale snažit se pomoci. Ono ti to možná nepřijde, i když si myslíš, že někomu ubližuješ, může to on vidět jinak. Může to být zrovna věc, kterou si něco uvědomí a bude to pro něj velmi užitečné. Neříkám to jen tak, zažila jsem to několikrát. Možná právě tím, že se někdy stáhneš a něco neuděláš, přijdeš o možnost někomu velmi pomoci, proto stojí za to jít dál, i když to bolí a i když se toho obáváš."

Ally si podložila rukama hlavu a zadívala se stranou.
"Asi to zní divně, ale mluvím z vlastní zkušenosti. Měla jsem podobné smýšlení jako ty. Jednou jsem dokonce prosila Alexe, aby na mě zakouzlil Silencio, že si zalezu do společenky a už nevylezu, abych nikomu neublížila. Jsem ale ráda, že mě neposlechl. Sice by se nestaly špatné věci, ale ani ty dobré."
"Alex?" špitla Ally chlapcovo jméno a odhrnula si vlasy z obličeje. Velice pomalu se posadila.
"Ally, všimla jsem si včera večer tvé reakce," zareagovala rozpačitě Hope, "nechtěla bych ti ubližovat. Podle toho, že Alex opětoval mé city, jsem naznala, že vy dva spolu… že jste jen přátelé. Zmýlila jsem se, Ally? Jsi i ty do Alexe zamilovaná? Prosím, Ally, řekni mi pravdu," špitla Hope velmi tiše.
"Hope," mírně se zamračila, "nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Ty jsi do Alexe zamilovaná?" zeptala se rozčarovaně.

Hope chvíli přemýšlela, jak Ally odpovědět. Nechtěla ji ranit, ale nemohla jejich vztah tajit, ani nechtěla. "Ve škole jsme byli skvělí přátelé, to víš moc dobře, často jsi mluvívala s Alexem a znala mě stejně jako já tebe. Byli jsme však jen přátelé. Když jsme se teď s Alexem znovu potkali, asi tím, jak se ke mně choval, jak na mě mluvil, pocítila jsem k němu něco víc. Pak jsem poznala, že to Alex cítí stejně. Nejdřív jsem trochu zkoušela zjišťovat, jestli spolu nechodíte u jedné osoby, protože bych ti nechtěla křížit cestu, pak jsem tak oťukávala Alexe. Doufám, že jsem ti nijak neublížila, to by mě moc mrzelo," řekla Hope a pohlédla na ni velmi rozpačitě a se strachem.

"To nic," odpověděla jí, ale na toto téma se vyjadřovat nechtěla. Hodně ji to zarazilo a svůj pohled stočila stranou.
"Ally, jaký je tvůj vztah k Alexovi? Co k němu cítíš ty?" optala se váhavě.
"Nechci řešit teď žádné vztahy, mám z neustálého přemýšlení přeplněnou hlavu," zamumlala a v očích cítila slzy.
Hope sklonila hlavu, aby Ally neviděla, že také jí se slzy v očích objevily. A tváří se prohnal smutek. "Dobře, Ally. A nechtěla by sis třeba promluvit o tom našem snu? Nebo třeba jít se nasnídat a promluvit si pak?" opět se na ni zadívala.
Nevěděla, jak zareagovat. Přemýšlela. Nad Alexem, myšlenkami byla i u svého bratra a Severuse. "Nemám hlad," přiznala. "Potřeboval bych… mluvit chvíli se Severusem," zadívala se na ni omluvně.
"Jasně," usmála se Hope a položila ji ruku na rameno. Vyšla z pokoje.

Cestou narazila na Severuse a řekla mu, že s ním bude chtít Ally mluvit, i to, že by se měl pokusit nějak jí nabídnout snídani, protože ona neuspěla, třeba bude mít štěstí. Pak vyrazila do Velké síně.
 


Komentáře

1 Jan Jan | Web | 12. dubna 2011 v 18:48 | Reagovat

Ahoojky... máš moc krásný blog a já jsem si založil také blog a mám na něm soutěže  o hodnotné ceny. Jen mi na ten blog nikdo nechodí, tak tě chci poprosit, aby ses koukla na můj WEB a třeba si tam vybereš i nějakou soutěž.. Moc lidí tam nesoutěží, takže je velká šance na výhru ;) Na můj blog se dostaneš tak, že klikneš na kolonku WEB tady u komentáře ;) a Děkuji ti moc :)P.S. Neníí to žádný podvod. Nejsem jako ostatní a je mi 19 let. tkže soutěže můžu pořádat ;)

2 Any Any | 13. dubna 2011 v 7:29 | Reagovat

Kdy už tam bude Potteeeeer? O:-)

Docela se divím, že Ally vůbec s Hope mluvila. O to víc se divím, že chce dobrovolně mluvit se Severusem. Přeci jen, tohle je po posledních kapitolách nezvyklé :) Ale příjemné...
Tleskám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Naše povídky zde zveřejněné vycházejí z děl J. K. Rowling (Harry Potter) a nebyly napsány za účelem finančního zisku autorů.